Dnes ženy nosí strohé military střihy, džínové sukně, i různé unisexové oblečení. Co však nevědí, je, že za všechny tyto "běžné" položky naší skříně vděčíme talentovanému návrháři a výjimečnému couturie Tedu Lapidusovi.
Na místo kreativní ředitelky Lanvinu Bouchry Jarrar, která značku opustila minulý týden, byl dosazen do její pozice Olivier Lapidus, s příslibem nové vize udělat z Lanvinu "francouzského Michaela Korse".
Společnost se již potýká s ekonomickými problémy od loňského roku, kdy se procent jejich zisku snížil o 23% a byly proto nuceni najmout firmu Long Term Partners na provedení auditu a získání doporučení o snížení firemních nákladů. Společně s tím však firma řeší i nesoulady mezi majitelkou a hlavní akcionářkou Shaw-Lan Wang, jejiž firemní strategie se příčila jak bývalému kreativnímu řediteli Alberu Elbazovi – gigantovi světové módy, který ve firmě působil 14 let, tak i akcionáři Ralphu Bartelovi, vlastnícímu 25% společnosti. K prohlášení zdroje blízkého Bartelovi o tom, že “Nesouhlasí s možnostmi zvolenými vedením a naléhá na okamžité změně strategie” nebyla společností Lanvin vyjádřena žádná odezva.
Po 16 měsících opouští Bouchra Jarrar pozici kreativní ředitelky Lanvinu. Následuje tak svého předchůdce Albera Elbaze, legendárního marocko-izraelského návrháře, který působil jako kreativní ředitel značky v letech 2001 - 2015.
Francouzská značka Lanvin je na trhu od roku 1889, kdy jí založila Jeanne Lanvin. Již v roce 1996 byla odkoupená společností L’Oréal. V roce 2001 značka opět přepadla do soukromého vlastnictví, když byla koupena madiální podnikatelkou z Tchai-wanu, Shaw-Lan Wang.
Co nosit když KONEČNĚ nastane tak dlouho očekávané léto? Informačních kanálů na toto téma je sice dost, ale přecijen se také podělím o pár rad, co na sebe, abyste nemuseli měnit celý šatník. Různorodost stylů a oděvů na každý den týdne a jestli vám to nestačí, vemte si po vzoru návrhářky Phoebe Philo (Celine) každou botu jiné barvy!
Společně s návratem do nejlepšího a nejzajímavějšího (dle mého názoru) období minulého století, kdy se rozbíjely nejen zdi mezi východem a západem, ale také tabu nerovnosti společenské i sexuální, otevíraly se hranice pro umění i „jiné”- nekonvenční myšlení, objevil se zájem k neznámému, k novým kulturám, „krása” se nacházela skrze modifikace a deformace...
Kurátory těchto revolučních myšlenek byli mladí, hladoví a nesmírně talentovaní vizionáři. Krom evropských legend jako Jean Paul Gaultier, John Galliano, Alexander McQueen, Marc Jacobs, aj., se vytvořila nová vlna z východu, která přinesla právě onen nový, velmi smělý, ba dokonce i drzý pohled na módu a to, co má symbolizovat. Rei Kawakubo a její dekunstrukce konceptu oblečení dostala celý svět do kolen, Yohji Yamamoto a jeho avant-gardní siluety a záměr přimět ženy nosit pánské oblečení.. Před nimi však byl ještě jeden vizionář, designer, který ukázal světu Japonsko ve všech barvách, vzorech, siluetách a formách – Kansai Yamamoto.
Po třech letech za kancelářským stolem (kdy mi černo-bílá kombinace už doslova lezla krkem) jsem se naučila, jak správně vybírat business casual a nebýt přitom nudná
Právě tyto dvě na první pohled neslučitelné věci přinesli mladé designerce Marine Serre, která teprve před rokem absolvovala La Cambre Mode v Bruselu, s kolekcí “Radical Call for Love” hned několik státních cen.
Náležitost značek ve vašem šatníku neznamená to, že budete vypadat na milion dolarů, ale pár pravidel stylu ano
Pokud se podíváte na styl opravdových magnátů a aristokratů, tak zjistíte, že mnohdy jejich věci nejsou nijak výrazné, ani vždy značkové. Je to velmi prosté: v základu mají vždy upravené vlasy, nehty (mani I pedi), decentní makeup, skromný prstýnek (třeba od Cartiera 🙂 ) a kvalitní kusy, které jsou vždy vyžehlené, jejichž střih padne perfektně na figuru, jejich punčochy mají správnou barvu a velikost (nerolují se na nártu a ostatních částech dolních končetin) a hlavně – že si těchto lidí ani možná nevšimnete – právě proto, že vaše oči, či váš šestý smysl na nich nenajde nic, co by bylo špatně!
Existují jen 2 věci, které mám opravdu ráda: Jídlo a… JÍDLO!
Vždy ocením dobrou, domácí kuchyni – nemusí vypadat bůhví jak, protože – přiznejme si, minimalistická kuchyně už je pasé.. Před 7-10 lety, když v Čechách ještě nebyl takový výběr zahraničních „specialit”, jako teď, kdy máme na každém rohu makronky, (relativně čerstvé) chobotnice, artyčoky atd.
Dostali jsme se do extrému, kde "tuk" a i "mini-pneumatika na bříšku" je považována na "všeobecné fuj!" a nejsou tolerovány žádné alternativy... Jak se to stalo?
Etalon krásy se v minulosti odvíjel od toho, co bylo v dané době těžko dosažitelné: v dobách poválečných (při ekonomickém nedostatku) se považovaly za dokonalost kypřejší tvary (zdravé a dobře živené tělo) – viditelné ve vyšších společenských vrstvách. Nyní, žijíc v době obecného „dostatku” je naopak vzácná štíhlost.
Na plnoštíhlé lidi je rázem nahlíženo jako na nevzdělané, líné a lhostejné k vlastnímu zdraví.
