Who the hell is Oli Egler!?

WE’RE NEXT 2021

WE'RE NEXT přinesl opět obrovskou dávku inspirace. 28 návrhářů z celého světa se zúčastnilo letošního ročníku, který probíhal v Jesus Bikepark na Štvanici. Objevilo se mnoho nových jmen, ale nechyběli ani stálí participanti, jejichž práce mě vždy utvrdí v tom, že fashion is not dead! 

 


Surina Biring (Antwerp)
Indie a Anglie, tradice a progres. Aneb když Spice Girls potkají Bollywood. Propojením těchto dvou světů v kolekci Cornershop Cool návrhářka chtěla vyjádřit protichůdnou estetiku zažitou v 90.letech, kdy jako Indka v evropské metropoli byla součástí oné fúze východních a západních hodnot. Hybrid sari a korzetových šatů na klasickém kostýmu v těch nejzářivějších barvách, makhela chador na batikovaných mikinách, a aksamitníkovými květy ověšená aktovka. Symbolika barev, printy odkazující na indickou pop-kulturu a hlavně metalický ornamentální design – to vše evokovalo “starý” svět, který se spojil s 90’s street stylem světa nového.

 

 

 

 

Zoë Zita Mesman (ArtEz)
Intuitivní tvorba bez hranic a pravidel, poháněná momentálními pocity a impulzy. Ve stavu psychadelického trance se funkčnost a dekorativní elementy sloučí v jedno celé. Ostré lemy hvězdicové sukně připomínají kaleidoskop, skrze který si můžeme prohlédnout různorodé kombinace printů na patch šatech, či na mozaikových kalhotách či body, připomínající vlnu psychadelic art. Z rukávů koženkového pláště vystupovaly 3D pyramidy, vyrobené vyšívání kolem spirálového prototypu nataženého do této formy.

 

 

 

 

Jennifer Milleder (University of Aplied Arts, Vienna) 
Surrealistický obraz propojující pravdu a fikci našeho osobního vnímání BEFORE THE MIRROR. Reflexní materiál na deformovaných siluetách spojující maskulinní a feminní formy tak odráželi semi-pravdivý obraz nás samých. Inspirace pocházela z obrazu René Magritté “La Réproduction Interdite” (1937), používaný často jako reference ve filmech i pop-kultuře. Ideu iluze rozšířila o něco dále – červeno modrý, chaoticky napsaný text na bílém setu byl čitelný pouze skrze červený PVC plášť, připomínající efekt IMAX brýlí. Formu těla (de)fomovala i díky grafickému printu na cat suit či textuře asymetrického šedivého kostýmu se semi crop topem. Overal s printem nebe nesl na své přední části vyobrazení lesklého černého saka, čímž vytvořila dokonalou, explicitní iluzi.

 

 

 

 

Nynke Moens (La Cambre, Brussels)
Spojením punkové estetiky Vivienne Westwood, maskulinních a feminních elementů se špetkou satiry vytvořila návrhářka moderního dandy pod názvem 9,99. Různé druhy barevného tartanu ala patch work, kalhotový kostým a treach coat však byly jediné elementy anglické strohosti, kterou byste v kolekci našli. I přes velmi precizní práci s materiálem, která byla nejlépe vidět na dekonstruovaných kalhotách a saku s vysokými, volánovými rameny bylo vidět, že primárním cílem návrhářky bylo rozbít ony striktní normy 20.století. Osobně mě nejvíce potěšila přítomnost Harrington jacket, kterým tvořil jedno z hlavních poznávacích znamení rané skinhead subkultury.

 

 

 

 

 

Luna Moraga Garcia (Antwerp)
Tělo (či spíše oblečení) se pod rukama této belgické návrhářky proměnilo v model pro TOPIARY. Hladký kostým byl tvořen z (300!) vykrajovaných koleček “čerstvě posekaného trávníku”, pletená oboustranná vesta maxi délky připomínala styl šachovnice, a z limetkově zelených kabátů se vynořoval plyšový slon nebo žirafa. Na kalhotovém kostýmu použila mix hladkých a “chlupatých” textur, jež lemovaly zelené korálky připomínající květy bílé vrby. Krom hypnotizujících barev kolekce okouzlila i svými doplňky – mechovým boa a hlavně překrásnými klobouky v podobě kaktusu či neonově růžových hub s peřím (připomínající tak polštářek na špendlíky). Doslova pastva pro oči!

 

 

 

 

Aline Verest (Antwerp)
Hysterie zabalená do luxusu. Obraz ženy vycházející svou atmosférou z éry zlatého Hollywoodu byl okořeněn o šarm moderní heroine chic a Cruelly de Vil. Nedbalá dekadence perlových náhrdelníků na nahých šatech a ostré hrany plastové sukně symbolizující střepy zrcadla, kterým proletěla kulka. Z kolekce byl cítit hněv, zoufalství, smutek i síla – They Call Her Hysteria. Kostým s pagoda rameny na crop saku, karmínově-bílá kožešina a hlasité neony křičely o pozornost, mezitím, co vše přítomná fialová symbolizovala smutek a muka (převzaté z katolické víry). Efekt (kulkou) roztříštěného skla návrhářka zakomponovala i do slunečních brýlí s červenými skly, skrývající poslední střípky zdravého rozumu.

 

 

 

 

Armance Lagorce (Solent University) 
Tématem této abstraktní kolekce byla transformace. Oblečení v tomto případě imitovalo kokon, přirovnávajíc tak fyzické tělo pouze ke kůži, kterou za život můžeme měnit. Neměla nic společného s nitrem, které zabaluje, a proto sestávalo z bílých, neforemních overalů pokrytých střapci. Zaměřovala se na téma fluidní gender identity TransForNature.

 

 

 

 

 

Hana Valtová (UMPRUM)
Minimalistická kolekce s tajuplným (Eerie) nádechem představila osm mezi sebou libovolně kombinovatelných looků, které byly nejen ready-to-wear, ale want-to-wear-right-now! Jednoduchá paleta barev a volných střihů dala vyniknout sítotisku ve stylu Rorschachova testu, které se buď schovávaly v barevných přelivech přehozů a plášťů, nebo hrály hlavní roli na balónových blůzách, šatech a kabelkách.

 

 

 

 

 

Dilara Astam (ArtEz)
Propojení ženského těla a biomechaniky, bohyně a monstra. Tezi své kolekce začala slovy “God is dead and we killed him” (Nietzsche). Návrhářka tak představuje novou formu života, která v sobě pojí ducha mrtvých bohyní v robotickém těle, imitující mechanické (i organické) sklady a ostrou texturu. Výsledek připomínal hybrid H.R.Gigera a Madame Grès. Dokonale (a nerealisticky) rovné siluety s vysokými rameny a masivními boky (připomínající pannier) byly zabaleny do splývavých šatů, které zdobila překrásná drapérie ve stylu francouzské couturier, kterou přezdívali “Sfingou módy”. Astam však místo přiléhavé drapérie obepínající ženské tělo zvolila volnější střih, který imitoval tekutý kov.

 

 

 

 

 


Miyogiji (VŠVU Bratislava)

My Life – příběh života. Od vzniku člověka, který ilustrovala na průhledném saténu pokrytý červenými korálky – zárodek v děloze, přes růžové šaty se spadlými rameny či saténové mini s obráceným korzetem pokrytého zapínacími háčky symbolizující období dětství, až po transformaci mladé dívky v dospělou ženu. Bílé, korzetové šaty tvořili těhotenskou siluetu (připomínající empire line), a saténové minimalistické slip společně s PJ kostýmem bylo již jakýmsi dovršením koloběhu života.

 

 

 

 

 

Alessando Santi (University of Applied Arts, Vienna) 
Dekonstrukce pánského formálního oděvu rozbíjela normativní přístup k tělu, která byla umocněna grafickými printy. Digitálně tkané kostýmy s logotypem SANTI, plastové kalhoty a neobvykle objemný treanch možná nebyly pro každého, ale denimové kalhoty s výraznými švy a ilustrovaly velký potenciál…

 

 

 

 

Jove Desing – Johana Veselá ( Solent University, Southampton)
Na pozadí večera velmi skromná kolekce, pojednávající i tom, “WHO YOU ARE WHEN NO ONE’S WATCHING“. Jemná, meruňková barva baby doll šatů, malých, dekorativních volánků na saténových kalhotách a crop bundě denimového střihu evokovala něhu a křehkost. Ta byla rozbita koženými chokery, postoji, holinkami a latexovými rukavicemi, tvoříc tak komplikovanou odpověď na komplikovanou otázku.

 

 

 

Princ z Moravy (UMPRUM)
Revival 90’s ještě nikdy nevypadal tak dobře. Všechny trapné kusy, které bychom v první dekádě nového milénia nikdy dobrovolně nenosili se nyní vrací se vší grácií a malým updatem. Béžové kapsáče se zkrácenou délkou, co dávají vyniknout vysokým, kontrastním ponožkám v sandálech, vlněné maxi dad’s jacket a mikiny s nápisem HOT AS UMPRUM REKTOR – coby hlavní protagonisté ugly fashion jsou zpět. Sportovní sluneční brýle a bucket hat nesly logo UMPRUM SWAG, přičemž rybářské vesty a volné košile s “tekutými” okraji a cut-outy připomínaly slime logo MTV a grafický styl Nickelodeon animáků. Na to, že Gen Z toto úžasné období nezažila na vlastní kůži (a tedy nám mohou jen tiše závidět) – základy z pop-kulturních zdrojů vychytal návrhář pro své UMPRUM BOYS relativně dobře.

 

 

 

 

STUDIO 3 (TUL) 
Liberecké trio – Václav Černý, Vendula Menšíková a Jan Syrovátka spojili síly, a v rámci We’re Next vytvořili kolekci pod značkou Studio 3. Inspirace přišla z obrazů Snící rebelky (Toyen), jejíž tvorbu návrháři zabalili do toxického oparu Toluenu. Surrealistické formy a linine šatů v podobě tylových křídel či vlnitých rukávů doprovázely výrazné, syté barvy nejvíce připomínající obraz “Le devenir de la liberté” (Budoucnost svobody). Hlavním konceptem kolekce však byla hra materiálů – mezitím, co výrazné kusy přitahovaly pozornost, masky a šátky (alespoň částečně) skrývaly identitu.

 

 

 

 

Valerie Vrbová (UMPRUM) 
Morform zkoumá tvary i funkce těla, vnějšího i vnitřního světa kolem nás, i sebe sama. Jako jediná návrhářka využila k prezentaci (ne)obyčejné lidi, příběhy kterých se ráda inspiruje. Printovaný kosmos na topech nabádal k asociaci s velkým světem kolem nás, plného samostatných částic bezduše poletujících, které s progresem kolekce formovaly do celistvého looku mechanické ženy, připomínající realistickou verzi Barbarelly.

 

 

 

 

AIKER (Antwerp) 
V kazaštině prý neexistuje fráze “miluji tě”, a jediným ekvivalentem je “I SEE YOU WEEL“. Návrhářka proto kolekcí odpovídala na otázku, zda je opravdu možné vidět nás jako celek pod všemi vrstvami naší umělé dokonalosti, kterou vlastními silami jen těžko dosáhneme. O tom vypovídaly i kusy stahovacího prádla nebo korzet, nošený historicky k vytvoření iluze vosího pasu nebo dokonale rovných zad. Červené šaty s průsvitnou látkou v oblasti bikin se zas dotýkaly otázky sexappealu a dvojího metru norem krásy těla – vyzývavosti i vulgárnosti (rozdílu, který se vždy subjektivně hrne hodnotit každý “znalec” kolem nás).

 

 

 


IZZI (ArtEz) 

Tvorba z toho co “bylo momentálně k dispozici” se stává čím dál populárnější v rámci studentů designu po celém světě. Dobrovolná limitace materiálem je však skvělé kritérium pro rozpoznání kreativní zdatnosti návrháře, odkrytí slepých míst či intuitivní estetické inspirace. Vzniklo proto dílo s názvem 2.0 kombinující destopické rebely a plastic disco 70. a 80. let. Základem této kolekce se pozoruhodně stala galanterie. Plastové skládanky vykrajované laserem zde tvořili jak statement doplňky (náušnice, chokery, pásky) tak zároveň i konstrukční materiál celé maxi sukně, a dlouhé tkaničky či lezecká lana vytvořili základní nitě pro pleteninový top či sukni.

 

 

 

 

 

Aaron Hüttenmeister (Antwerp)
IN SCHALE GESCHMISSEN v překladu znamená “vhozen do ulity”, přičemž onou ulitou (či možná skořápkou) je v případě návrháře společenská role (identita), kterou vnímá coby archetypální, avšak zároveň velmi povrchní. Konkrétní modely jsou proto tvořeny v křečovité póze, symbolizující ono nerealistické očekávání, kterému se musí nositelka přizpůsobit. Čokoládový kabát tak nabírá svou “přirozenou” formu teprve chvíli, kdy si modelka stoupne do konkrétní pózy, a nikoliv, když se zcela uvolní. Zajímavý akcent zde byl kladen i na doplňky. Ucha kabelek se proplétala chaoticky kolem těl, symbolizujíc tak nepředvídatelný a samovolný vývoj módy.

 

 

 

 

Larisa Falk (University of Applied Arts, Viena) 
Další návrhářka, která se zaměřila na téma ženské krásy, jeho percepce ve společnosti a určitého pocitu odcizení- Alienation. Jak řekla Lucy v How to survive single “musíme mít spoustu vlasů na hlavě a ani jeden chloupek na zbytku těla!”. Bílý kostým se (satiricky) zvětšenými formami pozadí a midi sukně byly proto pokryty dlouhými prameny černých vlasů, které  z perfektně nagelovaných vln padaly již neupraveně v různých délkách až ke kotníkům. Top z matného neoprénu či latexu neoprénu imitoval velká prsa, a tím jejich téma nekončilo. Textura pletených kostýmů a přehozů jež zakrývaly celé tělo modelek (na znamení studu) byla vytvořena podle předlohy otisků návrhářčiných ňader. Dotkla se i často tabuizovaného tématu menstruace, a to krvavými stopy na blůze s asymetrickými rukávy. Kolekce navíc vyhrála ocenění Kastner & Öhler Fashion Award 2021 v rámci assembly Designfestival Graz.

 

 

 

 

Huize You – I ONLY WANT YOU TO LOVE ME (Antwerp) 
Absolventku Antwerpské univerzity sleduji již třetím rokem, a její práce jsem nyní schopna identifikovat hned na první pohled i bez sufléra. Její konstrukční schopnosti se podobají práci architektů. Proto mi kolekce připomínala spíše budovu Melbourne Theatre Company než cokoliv jiného. V rámci pánského oděvu vytvořila hybrid pracovního overalu a kostýmu, na němž zvýraznila barevné švy, připomínající tahy křídou. 3D konstrukce na kabátech společně s precizně zažehlenými liniemi kalhot imitovali kartonové či dřevěné krabice, které buď (v nesložené variantě) samovolně visely na košilích a kalhotách, či ve složené variantě tvořili (barevně) kontrastní prvek – pyramidy za zádech či kvádrových kapes na vlněném saku. Koncept její kolekce byl inspirován dílem sochaře Bernda Lohause, jež pracoval primárně se dřevem, papírem či kamenem, a také vůdčí osobností nové vlny německé kinematografie Rainera Fassbindera, jehož častým tématem v rámci filmů byla manipulace, kterou se lidé v lásce i přátelství poddávají kvůli absenci či ztrátě vlastní identity. Dala proto vyniknout kontrastu precizní konstrukce a zároveň absolutního rozkladu. Nevynechala ani akcent na obuv, jejichž podešev ještě nebyl správně vykrojen a zastřižen, stejně tak, jako dvojitá velikost, do které nositel musí ještě “dorůst”.

 

 

 

 

Transformerjacket ∞ 
Dystopický streetstyle v duchu DNA značky. Upcyklovaná cropped saka a zavinovací sukně ve stylu aktuálních trendů (a ODIVI), kožený křivák přešitý na asymetrickou mini, balónové kapsáče a puffer topy s kapucou na batohových popruzích alá záchranná vesta. Jejich nová kolekce byla gender-neutralní, šaty a saténové kalhoty s třásněmi byly prezentovány na mužích, jejichž look doplnily lodičky od Shoedaism (vyráběné jak pro ženy, tak pro muže).

 

 

 

 

Emiliano Alvarez (Antwerp)
Dichotomická kolekce mexicko-amerického návrháře v sobě pojila atmosféru amerického předměstí poloviny minulého století v rytmu dospívající úzkosti – NOBODY GETS ME LIKE YOU. Bouřlivý grunge v toxických barvách a kontrastními printy se tloukl s pastely a koťátky, odhalená kůže střídala potřebu se schovat, a klid střídal hysterii. Patchwork na eklekticky šitých pufferech odkazovaly na staré sack dress, hojně rozvinutých už v době Velké deprese. Společnosti prodávající obilí farmářům balily své zboží v pytlech z textilu, které mohly být následně využity pro výrobu oblečení. Estetika jiných kusů zas odkazovala na čistou a elegantní tvorbu Claire McCardell, která se mimo jiné proslavila jako zakladatelka amerického sports-wear.

 

 

 

 

 

Pohár Život (AVU & UMPRUM) 
Za soundtracu Pána prstenů k sobě našli cestu dva odlišné tvůrčí přístupy, které spojuje vášeň pro nositelné umění. Kolekce v režii Poháru trpělivosti (Martin Pondělíček) a Vivat Život (Tereza Dvořáková) byla splněným snem nerdů, jelikož kombinovala fantasy světů Pána prstenů a Harryho Pottera. Stejně, jako na předešlém ročníku jsme i tentokrát mohli obdivovat Martinovo umění přetvořit vlnu do těch nejjemnějších šatů, připomínajících svou lehkostí křehkou pavučinku, jež Tereza obohatila o své legendární výšivky, které vzdávaly hold Zmijozelské koleji Bradavické školy. Černé midi z šusťákoviny zas imitovaly temnou oblohu pokrytou blesky, odkazující na hlavní téma (a název) kolekce OCWLT (v překladu z velštiny “okult”). Oversize plyšové kalhoty bažinové barvy připomínaly chlupaté nohy hobitů, a překrásný, zelený set prošívaný od hlavy až patě zelenými flitry (včetně rukavic) imitoval exotickou kůži baziliška nebo skrytý poklad Šmaka. V každém případě by měl potenciál stát se IT kusem na Shire Fashion Week.

 

 

 

 

 

Renée Kraaijvanger (ArtEz) 
Je to punk, je to eklektické, je to všechno, jen ne nudné. Už teď víme, jak by vypadaly Hunger Games v podání absolventky magisterského studia univerzity ArtEZ. Leopard, neonová krajka, volány a špetka floral printu pohromadě. Nic pro milovníky klasického minimalismu. Georgina’s Dress Up Party si žádala pozornost, a přesně tak vidí návrhářka módu pro ženy, které se nebojí být středem pozornosti. Některé looky kombinovaly styl Palomy Faith a Morticii Addams, a jiné zas připomínaly padlé ženy z nového Blade Runnera.

 

 

 

 

 

Sander Bos – Miss Manifest (Antwerp)
Mladý Belgičan (jak si říká na IG) je dalším, častým hostem We’re Next. Milovníci reality show jej budou znát jako finalistu “Making The Cut”, kde exceloval již během prvního přehlídkového dne. Je napínavé sledovat, jakou cestou se návrhář vydá tentokrát, jelikož dokáže organicky spojovat tvůrčí styl Johna Galliana, Martina Margiela, Waltera van Beirendoncka a Richarda Quinna – od nekonečných vrstev tylu na černém kabátu, přes polštářový haute couture až po obrácený oblek s odnímatelnými zády, skrývající flitry prošívaný kruh – kopírující element černé svatozáře z jiného looku. Látka se pod jeho rukama mění v poddajnou modelínu, kterou je schopen tvarovat do těch nejbizarnějších forem bez sebemenšího problému. I přesto však nikdy nezapomíná klást důraz na femininitu, jež je vždy jedním z hlavních elementů jeho tvorby (byť identitu modelek skrývaly překrásné krajkové a flitrované kukly). Bos tak zcela jistě představuje novou generaci tvůrců, kteří za pár let ovládnou červené koberce Met Gala a Grammys.

 

 

 

 

Yentsé Yanze Jin (Antwerp)
Maskulinita v podání absolventa magisterského studia Antwerpské školy v sobě pojí několik kultur i různých stylů, přičemž zůstává čistá, elegantní a uhlazená. Něžný efekt šifonových halenek či mohérové vesty s floral motivy vyvažují elementy military na kabátu, či strohé, vlněné kalhoty s puky. Confluence tak tvoří přechodnou stanicí mezi formálním oděvem a pánskou avantgardou, která spočívá pouze v umění kombinovat konkrétní položky. Samostatně kusy působí jako ukázkový příklad klasického pánského tailoringu, avšak když se kalhoty navrství o zavinovací sukni, cargo blazer a šifonovou vestu – vzniká magie. Je důležité zde zmínit i patch work obuv, vytvořenou z odřezků kůže, jež je “signature piece” návrháře.

 

 

 

 

Brent – B8
Každý si domyslí své… Jeho kolekce jsou spíše performance art show, od nichž nemůžete odtrhnout oči. Modelky v barevných silonkách byly před pódiem oblečený do masivních plastových pytlů (nezkoušejte to doma!), které se během několika vteřin nafoukly do geometrických tvarů. Samotný motor připomínal ventilátor počítače, který se držel na plastové, transparentní konstrukci roztaženého hrudního koše. To vše je otevřeno vaší interpretaci, kterou ani sám návrhář nechce komentovat… Je to symbolika pandemie, která nás všechny uzavřela do prostoru vlastní “bubliny”? Je to snaha o minimalizaci risku či nová prognóza post-pandemické módy? Nebo je to jen ilustrace nás samých, ve snaze si chránit náš osobní prostor? Možná je to snaha poukázat na křehkost našeho zdraví i nás samých, která může být až moc snadno probodnuta ostrými hranami moderního života? Kdo ví. Jeho kolekce jsou zkrátka Rorschachův test pro každého z nás…

 

 

 


Otilia Vieru 

Tvůrčí proces nemůže být omezen ani v případě nulových zdrojů. Důkazem toho je kolekce Night Dweller, jež byla vytvořena primárně z přízí a minimálního množství textilu. Zero waste nabral zcela novou podobu, v rámci které na své výtvory Vieru použila zbytky zlomených slunečních brýlí, záclony, staré zipy a jiné poklady, které nacházela na bleších trzích a antik aukcích. Intuitivní tvorbu inspirovanou svým dětstvím v Moldavské vesnici, kde stále žije silný odkaz pohanství, mýtů a tradic spojila se starými technikami pletení, použitou na vázané macramé v podobě slip šatů či korzetových topů. Byl zde i silný akcent na symboliku barev a motivů vycházejících z flory a fauny – hustou mlhu, vůni argylu, temné hvězdné noci, světlušky, intenzivní vůni šípků atd.

 

 

 

 

share

Napsat komentář

Login with

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *