Who the hell is Oli Egler!?

Paris fashion week

Venetems, Marine Serre, Chloé, MM6, Dries Van Noten, Rick Owens, Loewe, Jil Sander, Hermès, Isabel Marant, Schiaparelli, Chanel, Dior, Balmain, Alaïa, Patou

Venetems
Žijeme ve zvláštní době, kdy si každý musí dávat pozor na to, jaký politický názor projeví vůči současnému dění – ať je to BLM, MeToo, víra, otázky transgender komunity nebo porušování lidských práv v Číně. Za posledních několik let se roztrhl pytel se samozvanými válečníky za sociální spravedlnost, vyhledávající jakékoliv faux pas (staré klidně několik let) jen proto, aby mohli „vykonat spravedlivý soud” nad těmi, kteří „reprezentují zakořeněný společenský problém”. Otevřít proto kolekci s převráceným znakem anarchie, balaklavou a tričkem nesoucí slogan „think while it’s still legal” byl dosti nebojácný akt, anebo jen bravurní marketing Gurama Gvasalii, který pokračuje v politicky vokálních stopách svého bratra.
Kolekce 165 looků (dámských i pánských) tak něčím připomínala Božskou komedii, kdy z pekla cestujeme s Guramem na zem (nový očistec?) a pak do nebe. V pomyslném pekle vidíme skvrny modré barvy na černém pánském kostýmu a dlouhých, přiléhavých pletených šatech připomínající Hongkongské demonstrace v roce 2019, kdy policie modrou barvou „značkovala” protestující – zda Vetements ustojí rozporuplné reakce čínských netizens se teprve uvidí.
Ani letos nechyběly popkulturní reference. Pokud jste přehlédli Pretty Woman, tak jste určitě zaznamenali Matrixem inspirované latexové a vlněné kabáty až na zem (Morpheus, is that you?), přes techno/power metal look z přelomu milénia v podobě tribalových nápisů na velvetových body a elastických zvonáčích. Sportovní „power Vetements” mikiny a bombery s koženými kalhotami připomínající motocyklové závodníky olepené od hlavy až k patě investory týmu, nebo teplákové soupravy a topy s masivními rameny hráče amerického fotbalu i tričko připomínající logo prezidentské kampaně Bernieho Sanderse. Za zmínku stojí i UN vlajkový ansámbl a trička hlásající slogan Velké francouzské revoluce. Nechyběly však ani sofistikované suits s crop sakem (Odivi posílá pozdrav), klasické kostýmy, šaty i pláště, konstrukčně navazující na DNA značky.
Marketing-friendly kolekci tak možná čeká pár hlasitých titulek, které jim ale díky tomu možná vynesou i zlatou medaili (či Zlatou malinu?) za „it” položky sezóny.

 

 

Marine Serre
Za pouhé tři roky existence svého brandu byla návrhářka Marine Serre schopna strhnout na sebe veškerou pozornost mladých netizents, celebrit i módních kritiků, a to díky všestrannosti značky a její unikátní filosofii, nemluvě o nekonvenční eklektické estetice, která s každou kolekcí přináší něco nového. Její oblečení bylo vždy „pro všechny” – na přehlídkách jej předváděli lidé různých věkových kategorií i velikosti. Luxusní móda v jejím podání tak pozbývala element „uzavřeného klubu”, a právě nová kolekce je toho (asi prozatím nejlepším) příkladem.
„Core” je zaměřena na hodnoty, které jsme si bezpochyby v této nelehké době všichni vyjasnili. V jejím podání proto reflektuje povzbuzující oslavu rodiny, přátelství a komunity. Místo klasické přehlídky tak jednoduše na stránkách společnosti představila hotový lookbook plný „obyčejných” lidí v rytmu každodennosti – kde si rodiče hrají se svými malými dětmi, zamilované páry se drží za ruku, matka hladí vlasy své dospělé dceři, a soused od vedle hraje na saxofon. V rámci prezentace publikovala na sociálních sítích i mini dokumenty o zpracování kolekce, rozdělené dle konkrétních materiálů – upcyklované hedvábné šátky, které jsme mohli vidět v podobě šatů a sukní, dead-stockovou kůži a obnovený denim, ze kterých vytvořila kabáty a kostýmy se svým známým potiskem měsíce. Upcyklovaná vlna byla součástí tartanových kiltů, topů, vest a svetrových šatů. Starý len se proměnil v halenky a kapesníkové šaty, z plyšových „dek” a starého brokátu se staly outdoorové bundy a bombery, a nechyběly ani klasické kostýmy z recyklované příze.

 

 

Chloé
Na zimní kolekci francouzské značky se mnozí letos těšili o něco více, než normálně – jedná se totiž o premiéru Gabriely Hearst v roli nové kreativní ředitelky domu. „Pokud má značka je Athéna, tak kolekce Chloé je Afrodita”, řekla návrhářka. Byť bylo možné najít v její tvorbě jistou provázanost, Chloé přeci jen zůstává věrná o něco jemnější estetice francouzského minimalismu.
I zde spolupracovala s neziskovými organizacemi, které vyrobily některé doplňky a ponča, jež obohatila o péřový límec. I zde je připravena nasadit nekompromisní cíle udržitelnosti skrze certifikované materiály, cirkulární ekonomiku, a rapidní redukci uhlíkových plynů. Zkoumá i možnosti použití vedlejších produktů a nových technologií – mramorové printy na šatech byly vytvořeny pomocí mořských řas a vajec, a kůže na šatech připomínající šupiny byly zpracovány bez chemikálií. Mozaikové a háčkované svetry byly vyrobeny z recyklovaného kašmíru a merino vlny, a legendární kabelka domu – Edith byla tentokrát vyrobena upcyklací starých kusů. Podle Hearst již značka snížila svoji ekologickou stopu o 400% ve srovnání s předešlou kolekcí.

 

 

MM6 Maison Margiela
Vše je vzhůru nohama a obráceně – právě tak vidí aktuální situaci John Galliano, na níž reaguje svou zimní kolekcí, která pochopitelně začínala – od konce. Posledních několik let si klade Galliano otázku, kolika různými způsoby se dá ušit ten samý druh oděvu? V jeho případě úspěšné pokusy neberou konce. Již během své couture přehlídky komentoval to, proč tak rád dokola obnovuje ikonické kusy domu – jako tomu bylo i tentokrát v podobě fuchsiových topů (odkazující na kolekci domu z roku 1995). Jsou zkrátka kusy, které nestárnou, a proto není třeba vymýšlet nic nového, ale pouze přijít na to, jak jim vdechnout nový život skrze různé krejčovské techniky (jež návrhář ovládá bezesporu mistrovsky)….A tak bylo vše obráceno naruby – denimové kostýmy se švy na kolenou, vložkou ven šité kabáty a zavinovací saka, obrácené svetry či trenchcoaty bez přední strany. Kožený bomber s duvetem či dlouhý dubeňák byly oboustranné, stejně tak, jako svetr s výšivkou – z jedné strany portrét Erika Satie, a obrátíme-li jej naruby, promění se v Maurice Ravela. Cedulky trčí zboku, švy jsou nové dekorativní prvky, a ledvinka – ta se opět nosí dozadu.

 

 

 

Dries Van Noten
Minulý rok by pro návrháře doslova přelomový. Už od začátku pandemie se spojil se svými kolegy, s nimiž sepsal otevřený dopis pro všechny představitele módního průmyslu (i širokou veřejnost) žádající o vynaložení většího úsilí k přechodu na udržitelnost (snížení množství zbytečných produktů, plýtvání látkami, zredukování cestování a zlepšení logistiky), a také využití digitálních technologií i revizi aktuálního systému módních přehlídek s možností jeho změn a přizpůsobení situaci do budoucna. Už tehdy se tak rozhodl, že není cesty zpět, a musí najít řešení, jak navrátit módě její aspekt autenticity, který cestou do nového milénia utratila.
Silný, emotivní, nádech zahalený do temného prostředí antverpského uměleckého centra deSingel rezonoval kolekcí od začátku do konce:„Cítil jsem, že lidé chtějí skrze svá těla něco říci..”. Některé kusy připomínaly jeho kostýmy pro moderní balet Drumming (1998), jako například splývavé bílé šaty a elementy stříbra. Všechny textury a barvy kolekce tak ožily v pohybu – barevné flirty, peří marabu, i printy kouře, barevných rukavic a zmačkaných látek na chemise šatech. Sytě rudé růže na kabátech a asymetrických šatech (či v rukách tanečnice) vzbuzovaly potřebu opět pocítit vášeň (nejen pro život), které se nám tak dlouho nedostává… 

 


Rick Owens

Dystopický styl Ricka Owense nám po loňském roce už nepřijde tak divoce irelevantní, jako dříve. Připomíná spíše dokonalou uniformu ženských super-hrdinek, které svět nyní bezpochyby potřebuje. V rámci jeho kolekcí se vždy můžete spolehnout na překrásnou a ohromující skulpturální módu – tentokrát v podobě asymetrických šatů pokrytých flitry v barvě slonoviny a dlouhých, vlněných kápí s texturovanými rameny. Pohrál si letos i s dekonstruovanými puffery, ze kterých udělal vesmírné peleríny, ultra dlouhé vesty a variabilní bombery s masivními rameny.
Flitrované kombinézy a šaty s denimovým podkladem připomínaly jeho loňskou kolekci, a pochopitelně nesměly chybět ani jeho legendární „cut outs” – které letos představil v podobě vlněných, asymetrických topů a také dvouvrstvých kombinéz a přiléhavých maxi šatů z roztrhaného kašmíru.
Pokud výpočty George Millera byly správné, a letos můžeme očekávat příchod éry Mad Maxe, ve výběru outfitů máme po této přehlídce jasno.

 

 

 

Loewe
Svou kolekci Johnatan Anderson popsal jako „barevnou terapii”, čímž udeřil hřebíček na hlavičku. Je z ní cítit explicitní pozitivní energie, snažíc se vyvážit onu depresivní dobu nejistoty, plnou padesáti odstínů černé a šedé. Nejedná se však o povrchní kolekci v duchu infantilní rebelie volající po neonovém šílenství, ale o maximálně sofistikované kusy vyzývající k tomu, že každý den, kdy se máme možnost obléci, může být skoro svátkem.
Anderson totiž dotahuje každý kus oděvu do naprosté dokonalosti, kde střih, silueta i detaily působí jako perfektně sehraná symfonie. Hypnotizující hra barev a detailů na kalhotových kostýmech v korálové barvě, retro printu či patch provedení ožívá díky objemu. Maximalistické detaily v podobě geometrických spon na asymetrických šatech a tunikách či masivní střapce na prodloužených sakách a širokých culotte zas dodávají ryzímu minimalismu surrealistický nádech, stejně tak, jako silueta duvetových kabátů s půlměsíčními rukávy a řaseného, koženého kostýmu. V kolekcích vždy ukrývá i malé hádanky, odkazující na historické a kulturní reference – rádoby „jednoduchý” slim kalhotový kostým s patch kapsami připomíná střih z 20. let, odkazující na první vlnu feminismu – kdy si ženy začaly osvojovat pánské kusy šatníku, a krátká pelerína s třásněmi zas „božský oděv” katolických kněží, kterému velkou pozornost ve 20. století věnoval španělský mistr kroje Cristóbal Balenciaga. Anderson však nezapomíná ani na hlavní odkaz jedné z nejstarších evropských značek – kožené výrobky. Krom obrovských kožených pásků se letos dočkalo updatů hned několik legendární kabelek: Amozona, Puzzle a Flamenco, ke kterých přibyla nová forma bracelet bag.

 

 

 

Jil Sander
Byť se v zákulisí německé značky udály jisté změny – byla koupena Only the Brave (do které mimo jiné patří i Maison Margiela, Diesel, Marni a Viktor&Rolf), a nyní místo Milánského týndu módy (kde sídlí centrála) nyní předvádí na pařížském, neodrazilo se to na estetické vizi kreativních ředitelů Lucie a Luka Meier. Odkaz zakladatelky, spočívající v pragmatickém minimalismu dodávajícímu své nositelce pocit sebejistoty, je stále klíčový v rámci tvorby kolekcí. Vlněné sukně a pletené šaty, kožené kostýmy a kabáty či typické plisé nikam nezmizelo. Stejně tak důraz na siluetu v podobě hedvábných košilek s krajkou nebo vlněného ponča a peleríny. Příjemnou (a dosti neobvyklou) novinkou však byla přítomnost geometrických printů na dlouhých šatech, a květinových nášivek ve folklorním stylu na halenkách a kalhotách. Svěží lilá barva na vlněném kabátu zjemnila strohost a dodala trochu romantického elementu, stejně tak jako dekorativní třásně na rolákových šatech a pletené sukni.

 

 

 

Hermès
Jak najít balanc mezi moderní estetikou a tradicí značky? Nadège Vanhee-Cybulski je důkazem toho, že to jde. Móda pro ženy s duchem nezkrotné a sebevědomé Amazonky v „Langovském” duchu grafického minimalismu 90. let s rafinovaným řemeslným provedením každého kusu tak nabízí luxusní uniformu pro moderní business woman, která se nespokojí „jenom s oblekem”. Kolekci netradičně zahajoval denim – kostýmy a duffle kabát s patch kapsami a překrásnými bombery s vyšíváním, jež dekorovaly i midi hedvábné šaty se zvonovými rukávy. Na co jsme se však těšili opět nejvíce byla legendární Hermès kůže, které se zkrátka nemůžeme nabažit. Ať už je v podobě jemného semiše na čokoládově hnědých parkách, přiléhavých šatech a tužkových sukních či krémovém palerínovém saku s třásněmi, nebo v podobě černých tunik a hladkých military kostýmů se stojatým límečkem a nášivkovými kapsami. Krásu materiálů bylo možné zaregistrovat i „digitálním okem” stejně tak, jako detaily v podobě kožených švů a klop s pyramidovými cvočky na karmínovém plášti či zavinovací plisované sukni v bordó.

 

 

Isabel Marant
Návrhářka je známá svou oblibou kombinovat elementy rock’n’rollu, boho, precizního klasického tailoringu a military – to vše v duchu nenuceného šiku Pařížanky. Netvoří trendy, ale nabízí osobitý styl (který v té či oné podobě vídáme stále dokola na jejich přehlídkách) nesmírně přitažlivé a sexy androgynie „jolie laide”. Boho košile s objemnými rukávy a folkovou výšivkou kombinuje s high waisted šortky či malinovými koženými slims, a masivní péřovky jsou vždy ovázané velkým páskem pro zvýraznění křivek – tvoříc tak 80’s „Marant siluetu”. Květinové midi šaty páruje se syrovou kůží a objemnými bombery, a monochromní černý look rozbíjí flitrovaných bolerem s vyšívanými květinami. Do kolekce zakomponovala letos i elementy punku – v podobě vinylových barevných kostýmů a šatů či nylonových sportovních bund, které proměnila na oversize cardigany s vrstveným límcem. „Neexistuje jediný trend ale mnoho různých způsobů vyjádření módy. Čím je rozmanitější, tím zajímavější to pro mě je”.

 

 

 

Schiaparelli
Po letošní couture přehlídce se oči módních kritiků zažehly nadějí, že dům konečně začíná nabírat obrátky své historické slávy, kdy bylo jméno „Schiap” známější než „Coco”.
Na poměry legendární značky tato velmi skromná a takřka výlučně černo-bílá kolekce však nebyla natolik průkopnická, jak jsme asi očekávali.
Daniel Roseburry se posledních několik sezón velmi silně soustředil na bravurní detaily a dekorativní prvky oděvu a doplňků v podobě částí těla – uši, oči i tvář coby masivní knoflíky na tvídových kostýmech, (zlatá) ňadra na saku či bílém vlněném kabátu, hourglass pásky v podobě dokonalého bříška (tentokrát bez sixpacku) či detail bradavky s piercingem na kabelce. Stejně tak vzkřísil i ostatní poznávací znamení domu, jako patch kapsy a vyšívání „zlatých vlasů” na kostýmu (které byly i součástí couture kolekce). Nepochybně na rozdíl od svých předchůdců odkazu italské umělkyně (nikoliv jen návrhářky) rozumí asi nejlépe, a snaží se jej integrovat do módy nového milénia. Ona velmi křehká symbióza mezi statement detaily a minimalistickým tailoringem však občas působí velmi náhodně a neplánovaně, což na jednu stranu oslabuje „shocking” koncept kolekce, či naopak záměrně rýsuje dráhu nové vize domu.

 

 

 

Chanel
První sněhové vločky „Coco Niege” přináší velmi pestrou kolekci Virginie Viard, která svou kontrastní estetikou připomínala něco mezi Paříží sedmdesátých let a zimní dovolenou ve Francouzských Alpách. Kolekce na každou příležitost (nebo spíš na všechny možné scénáře pandemie). Pro zimu v metropoli tady vždy bude kombinace tvídu a šifonu, háčkované kostýmy s třásněmi, flitrované šaty a saka, či mini kostýmy z umělé kožešiny a tvídu, které velmi připomínaly legendární kolekci roku 1994, a to včetně chain belts a perlových kšand.
Pokud se vám však podaří utéci z přeplněného města do zasněžené oázy klidu, Chanel vám bude mít co nabídnout. Péřové lacláče připomínající lyžařské kombinézy s prošíváním, duvetové bundy, norské svetry a boyfriend džíny se sněhulemi z ovčí vlny.

 

 

 

Dior
Kolekce v podání Marie Grazie Chiuri byla poněkud tvrdým oříškem k zamyšlení, čemuž napovídala i prezentace – v Zrcadlové síni Versailles. Éra digitálního narcisismu, selfíček a instagramových filtrů, která nás za dobu karantény pohltila svou toxickou návykovostí. Odraz, který sledujeme v zrcadle nás uchvacuje a zároveň odrazuje a děsí – „Disturbig Beauty”.
Mnohé oblečení bylo reinterpretací klasických hrdinek z pohádek našeho dětství, avšak ne z těch, které známe od Disney, ale z autentických verzí od morbidních Bratří Grimmů, Gabrielle-Suzanne Barbot de Villeneuve, Lewise Carrolla a Hanse Christiana Andersena.
Krajkové košile se zástěrou z černé kůže připomínaly Alenku v Říši divů, rudá pelerína s kapucí či kožený bomber s pilotkou zas odkazovala na Červenou karkulku (s jiskrou Emelie Earhart) a cut-out svetry s tylovou sukní připomínaly Popelku, která nestihla před půlnocí opustit bál. Levhartí kabát a úzké midi zřejmě naznačoval, že Kráska a Zvíře již nedokázaly v rámci lockdownu mírumilovně řešit své spory (pozn.: kabáty byly rozhodně animal-friendly), a překrásné tylové róby s šifonem a károvým printem patřily Srdcové královně. Prošívané duvetové kabáty a midi a-line, vlněné kostýmy s kontrastními černými klopy, dvouřadové kabáty a kostkované kostýmy na druhou stranu symbolem nesmrtelné klasiky, která se nyní jako nikdy předtím zdá být opět relevantní na pozadí pomíjivých a prázdných „pohádkových” trendů.

 

 

 

Balmain
„Fly me to the Moon” je píseň, která nevědomky proběhne v pozadí naší hlavy, když vidíme kolekci Oliviera Rousteninga v opuštěném hangáru Pařížského letiště. Cestovat už budeme co nevidět, a je jedno kam – klidně na Mars. Návrhář tak zvolil různorodé inspirace pro svou kolekci, přičemž byl stále schopen zůstat v mezích svého kreativního amplua.
Jeho oblíbený osmdesátkových nádech „Montalovského” stylu byl stále přítomný – vycpaná oversize saka a zkrácené monstrózní bombery, vlněné kostýmy s kontrastními klopy, vynilové a metalické sety v neonech. Organickým kontrastem byl futuristický element hvězdné pěchoty v podobě military inspirovaných kapsáčových kombinéz, pilotní bund s norkem, a také překrásné army sety s bomberem a mini sukní s vyšíváním a oranžovým vinylem. Nechyběly ani jeho šněrovací šaty a masivní belt-chains včetně full-on logománie PB.

 

 

 

Alaïa
Po svém odchodu v roce 2017 návrhář zanechal tisíce prototypů, výkresů a nerealizovaných nápadů, které nyní dům vydává jako Editions line. Prezentují ikonické kusy, které se již staly součástí modní historie – zipper dress, bondage dress a vykrajované, plisované šaty s obrovským páskem ve formě přesýpacích hodin – to vše se snaží dům zachovat coby své dědictví, s důrazem na nesmrtelnost génia střihu.

 

Patou
Co je více povznášející než pugét květin? Podle Mirandy Priestly z Ďábel nosí Prada sice nejsou „květiny na jaře” tak průkopnické, ale v zimě? Zcela jiný případ. Odstíny hortenzií v modré a fialové, barvy zářivě žlutých frézií a oranžových slunečnic, smělá růž fuchsie a černo-červená kombinace vlčích máků. To vše v legendárních Patou objemech v režii Guillaume Henry. Skrze mutton rukávy a balónové sukně, printované palazzo a kapesníkové šaty, nabízí velmi elegantní modely (s esencí haute couture), jež zohledňují potřeby všech tělesných forem, a jak řekl drahý Armie Hammer v The Man from U.N.C.L.E. : „there is nothing wrong with Patou, if you’re fat”, což dnes vnímáme spíše jako pochvalu. A-line midi a mini sukně s pštrosím peřím, objemná parka a oversize halenky se dají jednoduše vrstvit, čímž dodávají kolekci extra dimenzi a nádech moderního maximalismu.
Výbornou zprávou je i to, že se francouzský dům nyní snaží zohlednit udržitelné standardy v rámci materiálů. 70% kolekce tak bylo vyrobeno z organických materiálů a 100% recyklovaného polyesteru. 

share

Napsat komentář

Login with

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *