Who the hell is Oli Egler!?

London Fashion week

Vivienne Westwood, Colville, Victoria Beckham, Molly Goddard, Simone Rocha, Erdem

Vivienne Westwood
Podle britské návrhářky (a mnohých historiků) bylo 18.století vrcholným obdobím umění, a sama Westwood se jím velmi často inspiruje. Zimní kolekce byla proto v duchu „umění, které můžete nosit”, a to ve formě obrazu Daphnis a Chloe z roku 1743 od François Boucher, odkazující se na starověký řecký román o (jak jinak než) lásce. Obraz v pastelových tónech přetvořila do printu na denimových kostýmech, přiléhavých mini šatech, košilích, péřovkách a moderních šněrovačkách na zip. Návrhářka je velmi známá svým vztahem k environmentalizmu a eco-friendly výrobě, a proto 90% materiálů pocházelo z udržitelných zdrojů – jako organická bavlna, hedvábí, recyklovaný nylon, polyester a denim. V kolekci byl patrný i upcykling (anebo to byl jen uměle vytvořený efekt) na dvouřadém kostkovaném kabátu, kalhotových kostýmech, košilích a svetrech kombinující kontrastní barvy a textury. Punk’s not dead – jen je o něco uhlazenější, než dříve. 

 

 

 

Colville
„Objev” roku 2018 je moderní značka se širokým záběrem, spolupracující s ženskými řemeslnými spolky po celém světě stejně tak, jako s celou řadou nezávislých umělců, jejichž díla můžeme často viděl v kolekcích (tentokrát se jednalo italské Murano vázy). Zakladatelky Lucinda Chambers (dříve módní redaktorka Britského Vogue) a Molly Molloy (dříve návrhářka pro MARNI) byly schopné najít vlastní, distinktivní estetiku značky skrze spojení precizního tailoringu, moderní formy a štědré dávky extravagance, která z „užitečného” oblečení udělá takové, které bude zábava nosit. „Děláme kusy, do kterých se lidé zamilují, které budou unikátní, zajímavé, a to i za cenu, že budou náročnější na kombinování”. Kostýmy s printy inspirovanými jihoamerickými národy (o nichž napovídají i ponča) však můžete jednoduše rozbít na části, stejně jako některé halenky s odepínacími rukávy a ramenními volány. Colville totiž skvěle zachovává balanc mezi maximalismem a praktičností. Kapesníkové a trumpet sukně, culotte, pallazo, nebo klasické kostýmové kalhoty zůstávají v bázových tónech, mezitím, co tuniky, cropped svetry a cardigany na sebe strhávají veškerou pozornost díky oko-potěšujícím barevným kombinacím. Ani letos nechyběla „cylinder” taška, kterou pro značky ručně vyrábějí ženy z kmene Wayuu v severní Kolumbii, upcyklovaný sportswear v podobě parky a péřové vesty, či „patch” sandále vyrobené ze odřezků kůže (díky čemuž nikdy nenajdete dva stejné páry). Zajímavou novinkou však byly vlněné pásy a nákrčníky. Byť značka letos slaví pouze třetí rok své existence, je zcela zřejmé, čím si tak rychle získala desítky tisíc fanoušků. 

 

 

 

Victoria Beckham
„Je potřeba kupovat méně oblečení, a proto je důležitější, aby lidé investovali do kusů, které opravdu chtějí nosit dlouhou dobu a nikoliv jen jednu sezónu”.
Právě takové poslání nese zimní kolekce VB. Moderní minimalistka s láskou k monochromu je stále věrná svému kapsulovému šatníku, který je jednoduše kombinovatelný, a potřebuje jen jeden statement kus. Skromná kolekce 21 looků však obsahovala víc, než se na první pohled zdá. Byla zde černá „klasika” s nádechem military – v podobě blazerů a kalhot s lampasy, průhledné šaty s uniformní siluetou a velkými army knoflíky; přes univerzální kusy v pastelových tónech – palazzo pants a pudrové blazery. Do kolekce také zařadila i své osobité printy – krom oblíbených „kisses”, které tentokrát byly v podobě masivních broží, zvolila retro floral na trench coatu a plisovaných šatech s koženým límcem, či goldfish na bílých blůzách a midi šatech s rozparky na ramenou. Byť nám tentokrát možná chyběly ambiciózní experimenty, které se v minulosti již staly neodmyslitelným „it” kusem sezóny, tentokrát se soustředila jenom na své ostré siluety a heslo „méně je více”.

 

 

Molly Goddard
Zdrženlivý maximalismus je klíčovým oxymoronem definujícím kreativní tvorbu designery. Objemné, řasené šaty z tylu, taftu, organzy, a hedvábí v hlasitých barvách je to, jak ji známe – ať jsou to korálové a-line se sníženým pasem nebo květinové baby doll. Jejich relativní střízlivost (na rozdíl od těch, které dělá Valli) spočívá v nenucené lehkosti se kterou je párují s tmavými, ohrnutými džínami či denimovými hotpants, precizně šitými minimalistickými kabáty z vlny a také nordickými svetry, dodávající kolekci praktičnost ale zároveň neubírající na jejím zábavném prvku. I tentokrát návrhářka zkombinovala pánské a dámské looky, kde společným elementem byl letos tradiční, červený tartan, který si nechala vyrobit ve skotské továrně, specializující se na výrobu kiltů, které proto příští zimu nesmí chybět. Pánské kalhoty a vlněné kostýmy byly „označkované Goddardovskými” volány za kapsách, nohavicích či na lemech džín. Je to onen unikátní prvek infantilnosti v každodenním oděvu, který nás tak vábí svou hravou povahou, dokazujíc, že oblečení se nesmí brát až moc vážně.

 

 

Simone Rocha
Jak by vypadala synergie neposkvrněné čistoty anglické růže se prvky Černé Madony?
Hned první „temné” kusy kolekce vyvolávaly emoce – tylové šaty ve formě zástěr s podkolenkami a brogues na platformě a černé kostýmy s koženými kabáty podtrhujícími křivky z nichž koukal masivní bílý límeček, připomínaly uniformu dívek ze St. Trinians. Jako každá růže – i tato má trny.
Stejně jako ve své jarní kolekci i letos použila vzory podobné těm z „dalekých, středověkých zámku” v podobě tapisérie na plisovaných sukních coby formu jistého eskapismu, kterým se v dnešní době rádi necháme unést. Nevynechala ani své oblíbené perly, které se již staly jejím poznávacím znamením – ty byly schované ve vlasech anebo lemovaly linii krku volánových šatů či kožený hrudní pás. Olivové bavlněné parky, hedvábné šaty či černé pláště byly pokryté objemnými růžemi z nabírané látky – zdůrazňující tak skulpturální element celé kolekce. V srdci tylových šatů se navíc skrývaly tři grácie, symbolizujících věčné mládí, půvab a kreativitu.

 

 

Erdem
Zimní kolekce Erdema Moralioglu diváky zavedla do zákulisí baletního světa. Tam, kde se návrhář cítí jako doma. Předtím, než se oddal plně světu módy, patřilo jeho srdce tanci, a nyní tyto dva světy spojuje ve své tvorbě. Stará láska zkrátka nerezaví.
Svou novou kolekci však věnoval onomu „přechodnému rituálu” mezi září reflektorů a dějem za oponou. Kostýmy v podobě a-line šatů s množstvím třpytivých kamenů či tylových sukní s bílým peřím připomínajících Labutí jezero, se mísily se řadou „cvičebních úborů”, jako byly vlněné kostýmy, legíny, vlněné čelenky nebo rukavičky, které tanečnice nosí při zkouškách. Kolekci doplňovaly i baletní špičky se stužkami v černé a červené, odkazující na magické Červené střevíce Hanse Christiana Andersona, filmové adaptace z roku 1948, která pro něj byla velkou inspirací nejen v rámci módní tvorby. Plisované kabáty tak působily jako mezihra, kdy jej tanečnice mohou ležérně přehodit přes sebe, a ztratit se v kulisách. Pravě tak otevírala jeho kolekci dvaašedesátiletá, bývalá baletka a nyní již jedna z vedoucích profesorek The Royal Ballet Elizabeth McGorian – dokazujíc, že byť role primabaleríny na jevišti není věčná (i když legenda jako Margot Fonteyn tančila do svých šedesáti a Maja Pliseckaja dokonce do svých pětašedesáti let), role ženy tím zdaleka nekončí, ale pouze přechází do druhého dějství.

share

Napsat komentář

Login with

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *