Who the hell is Oli Egler!?

Haute Couture Spring 2021 – review

Je to dlouhé, ale je to couture!

Schiaparelli

Maison Schiaparelli letos (po roční odmlce) otevíral celý týden Haute Couture v Paříži. Jeho nový kreativní ředitel Daniel Roseberry byl však schopen za poslední (skoro) dva roky svého působení v módním domě vdechnout nový život této značce, která ožila nejen skrze sociální média, ale také díky aktivní participaci celebrit. Již před Fashion weekem jste mohli zaznamenat malé „teasery” – Kim K a její Vánoční She-Hulk / Grinch look, nebo překrásnou róbu pro Lady Gaga, vytvořenou na inauguraci nového amerického prezidenta Joe Bidena. Roseberry nás navnadil na opravdové znovuzrození domu Schiaparelli, který byť nabírá zcela nový směr, ctí i nadále surrealistický odkaz své zakladatelky.
Oslava moderního, renesančního těla ženy coby „hrdinky” dnešní doby – může být něžná jako kojící Madonna, může být Xenou v obepínajících She-Hulk šatech či bustieru, anebo může úplně zbořit stereotyp „křehké krásky od vedle” a vystavit na obdiv své bicepsy. Nezapomněl přitom na jednu z nedůležitějších ženských rolí – femme fatale, která v každé z nás ožívala skrze perfektně konstruované šaty a kostýmy s masivní zlatou výšivkou a nepřehlédnutelnými detaily – zlatých „vlasů”, hadího límce obepínajícího dekolt, a samo sebou naprosto unikátních doplňků, které hlásí návrat maximalismu. Koncept celé kolekce měl přímou návaznost na vrcholná díla Schiaparelli, jíž kreativní ředitel letos vzdal poctu v tom nejkrásnějším provedení, a doslova navázal na zlatou éru domu a jeho nejvýznamnější poznávací znamení – Skeleton dress, masivní formy a objemy s dokonalou konstrukcí, statement kapsy, umělecké detaily i její ikonický „shocking pink”.

 

@schiaparelli

 

 

Ulyana Sergeenko

Nazvat kolekci této ruské návrhářky jednoduše „The Great Gatsby revival” by bylo přinejmenším hrubým podhodnocením. Její interpretace nových „Roaring Twenties” byla o mnoho více, než jen symbolickým návratem do období oslav nových začátků – plných naděje, rozkvětu umění a společenského života, aneb všeho, v co nyní doufáme. Byť hlavní hrdinkou její kolekce byla první hvězda ruského němého filmu Věra Kholodnaya, kolekce dalece přesahovala její odkaz. Návrhářka dokázala vybrat to nejlepší ze zlaté éry Hollywoodu i Art Deco – hedvábné, přiléhavé šaty s odhalenými rameny ve stylu Tamary de Lempické, nebo naopak modely akcentující (ostrá) ramena v kombinaci s úzkým pasem připomínající ikonický styl Joan Crawford na stříbrném plátně – ať už jako Letty Lynton (1932) nebo Mildred Pierce (1945). Sergeenko nezapomněla ani svůdný bordó samet, ani „la gaçonne” styl v podobě minimalistického power suit a vyšívaných kabátů, přičemž vše okořenila o nenápadnou špetku ruské avantgardy. Důležitou roli hrály i flapper detaily a doplňky – jako kabát z pštrosího peří, perly, svůdná krajka a ornamentální výšivky.

 

@ulyana_sergeenko_moscow

 

Iris Van Herpen

Technologická móda se tentokrát propojila pod vedením této holandské návrhářky se samotnou Matkou přírodou, kde jsme mohli opět obdivovat nejen futuristickou vizi oděvu, ale i technologický pokrok v rámci udržitelnosti.
Inspirací návrhářce posloužila kniha Merlin Sheldrake Entangeled Life o tom, jak houby udržují život na Zemi. Barevná paleta byla proto možná více, než kdy jindy, spojená s přírodními živly, kterým vévodila sytě ohnivá, červená barva. Van Herpen prohlubuje dovednosti svého „kinetického Couture”, který nás pořád neomrzel, a svou propracovaností stále bere dech i těm nejodměřenějším minimalistům. Svůj rukopis nicméně viditelně zjemnila, což dalo vyniknout různorodosti textur a siluet, které byly letos křehčí, avšak neméně jednoduché. Struktura šatů připomínala shluk propletených vláken hub (mycelium) – které jsou jejich komunikační pavučinou. Právě onen „přírodní komunikační systém” hrál hlavní roli nejen v návrhářčině kolekci, ale i v našich životech za poslední rok strávený v nám tak nepřirozené izolaci.
Krom různorodých kombinací 3D printu, plisé a objemných forem se soustředila i na materiály, jako byla přírodní krajka v rámci jejichž výroby spolupracovala Van Herpen s umělkyní „pěstující” ony vzory přímo na dřevě. Společně s tím také návrhářka použila recyklované plasty od Parley of the Oceans, které byly speciálně pro ni (a poprvé vůbec) zpracovány tak, aby odpovídaly Couture kvalitě.

@irisvanherpen

 

 

Christian Dior

Poněkud temná atmosféra kolekce Marie Grazie Chiuri odrážela novou dobu nejistot a nepředvídatelné budoucnosti, v rámci které se můžeme spolehnout jen na věštění z karet Tarot. Právě těm Christian Dior propadl, když za 2. sv. války ztratil kontakt se svojí milovanou sestrou Catherine, která tou dobou pracovala ve službách francouzské Résistance.

Nová Couture kolekce francouzského domu pro svou inspiraci proto sahá až do renesance – do doby, kdy nejen vznikly první tarotové karty (tehdy ještě jako Visconti-Sforza deck), ale hlavně do období rozkvětu umění, vědy, a společnosti, která nám dává naději na lepší zítřky. Příběh za touto kolekcí pojednává o našem osobním labyrintu, v rámci kterého nyní každý musíme najít vlastní cestu a rozhodnout se tak o našich životech – stejně jako hrdinka „Dior Couture filmu”, do jehož režisérského křesla usedl Matteo Garrone. Spojením křehkého francouzského srdce s religiózním, italským duchem dostala kolekce to nejlepší z obou. Mezitím, co zlaté šaty a kaftany s renesanční, ornamentální výšivkou či chiffonové blůzy s balónovými rukávy symbolizovaly Diorovu nehynoucí lásku k femininitě, kontrastní část kolekce – stroze minimalistické a A-linie kostýmy, odkazovala na jeho nesmrtelný odkaz 40. a 50. let.

@dior

 

Azzaro Couture

Kolekce designera Oliviera Theyskense se nesla na rozdíl od jeho kolegů v (až moc) minimalistickém stylu. Belgický návrhář je znám svou láskou k syrové ženskosti, jejíž krásu umí nejlépe zdůraznit zachycením přirozené siluety tím nejminimalističtějším způsobem. Jeho ideálem je „myšlenka vznešené femininity, která dodává sofistikovanost bez zbytečného vnucování”. Není proto divu, že se Theyskens navrátil ke kořenům značky přelomu 60. a 70. let, kdy šaty od Lorise Azzaro nosily Brigette Bardot a Jane Birkin – největší sex symboly své doby.

Couture kolekce oprášila ikonické kusy svého zakladatele – (tentokrát obrácený) three ring dress s objemnými šifonovými rukávy, stříbrné lame, flitrovaný overal směle odhalující dekolt a záda, a nechyběl ani two-piece dress obnažující záda a pas. Reflexní glitry a stříbrné lame použil i na pánských couture kostýmech, které buď doslova působily jako zrcadlo světa, nebo připomínaly jemné kapky deště na ramenou.

 

@azzaro_official

 

 

Julie de Libran

Již se založením své značky se de Libran rozhodla, že každou kolekci (ať už Couture nebo ready-to-wear) pojmenuje podle jedné ženy ve svém životě. Její první kolekce nesla jméno Elizabeth (podle Elizabeth von Guttman), a letos bylo vybráno jméno Sofia – podle dávné přítelkyně návrhářky – Sofie Coppoly, jejíž jednoduchý a nenucený styl de Libran inspiroval.

Nekonaly se žádné honosné róby ani extravagantní střihy – návrhářka se rozhodla přizpůsobit svou tvorbu novému druhu módy – „domácí Couture”. Chambray a chemise šaty, hedvábné printované sety (které se mohou nosit jako komplet i zvlášť) a zavinovací midi se zvonovými rukávy pro domácí lenošení jsou nyní největším konkurentem tepláků. Coby více slavnostní variantu představila i mini-flitrové party dress a krajkové, průhledné šaty, které dokazují, že v i Couture kouskách se může pohodlně sedět či (dříve nemyslitelně) vařit.

Důležitým detailem její kolekce byly všudypřítomné krajkové punčochy a legíny, které pro návrhářku vytvořila renomovaná, francouzská značka Eres, specializující se na výrobu spodního prádla z nejkvalitnější krajky a hedvábí.

 

vogue.com

 

Giambattista Valli

Nehledě na komplikovanou situaci v Evropě byl návrhář schopen i nadále prodávat své Haute Couture róby, o které je dle jeho slov ohromný zájem v Číně a Středním východě. Haute Couture žije a žít bude!
I tentokrát Valli vsadil na své (již) ikonické objemy, které podle něj vysokou krejčovinu symbolizují více než cokoliv jiného.
Inspirací a hlavním tématem kolekce bylo propojení oblečení a prostoru – kde se setkávají a mísí kultury z celého světa. Prostorem v tomto případě posloužilo město Sevilla. Právě tam se propojují andaluské rytmy flamenca s islámskou kulturou, jejichž společný odkaz s trochou fantazie najdete v jeho kolekci – volánových sukních, polka dot halenkách s balónovými rukávy a vyšívanou vestou, na kabátu připomínající tradiční oděv berberů (dželba) osazeným okvětními listy, ba možná i do určité míry maskou z květin, koncentrující pozornost na ženské oči.

 

vogue.com

 

Chanel

Pařížský šarm byl letos domem Chanel pod vedením Virginie Viard (symbolicky) přenesen na jih Francie – rustikálního venkova (avšak stále ve „velkém stylu”), plného květin, barev a tepla prvních jarních paprsků.

Oproti loňské Couture kolekci působila letošní velmi uvolněně, svěže, s větší dávkou romantismu a autenticity. Dům Chanel se vrátil zpět k DNA zakladatelky, a jako by před našimi zraky omládl nejméně o 10 let. Je zřejmé, že Viard tentokrát necílila na jeden druh zákazníka, ale na dámy všech věkových kategorií – pro mladé mademoiselle, které by bezpochyby okouzlily šaty s 50’s siluetou – masivní tylovou sukní nebo krajkové mini vyšívané sedmikráskami s odnímatelnou sukní na černé mašli; a pro madame – tvídové kostýmy s oxford bags, vestou či bolerem, ve svěžích barvách jara nebo overal v perleťově-metalických tónech.

@chanelofficial

 

 

Alexandre Vauthier 

Návrhář zkrátka ví, po čem ženy touží, a tak svým nejlepším kusům dává každý rok malý face-lift, a vrací zpět na přehlídková mola. Díky tomu se stále můžeme těšit z jeho řasených, třpytivých šatů s akcentem na (vycpaná) ramena (které nám v paměti zůstanou díky Celine Dion), přiléhavé flitrované overaly, kozácké kalhoty, masivně řasené halenky ve viktoriánském stylu i minišaty s plisovanými volány, které si před několika lety oblíbila Rihanna.
Kolekci dominující černou paletu rozbil monochromním kostýmem v zářivě červené kůži či bílé vlně, své ikonické šaty předvedl i v béžovém semiši. Nechyběly zde ani čistě vykrojené, šortkové kostýmy s ostrými rameny v šedivé kostce či klasické černé. Do kolekce zahrnul i svůj „baggy” kostým z RTW, coby nový sportswear, a nesmrtelný duch disca letos představil v šatech s kaskádou masivních třásní, oboustranných rozparcích a zvonových flitrovaných kalhotách s pštrosím peřím.

 

@alexandrevauthier

 

Armani Privé 

Při pohledu na kolekce Giorgio Armani se ženám po celém světě tají dech, a uvědomujeme si, proč se jeho značka již přes 40 let drží na Olympu vysoké módy. Armani zná ženy a jejich těla, a skrze svou tvorbu mluví jejich řečí. Umí obléct Cate Blanchett na červený koberec i Kate Middleton na otevření Global Academy. Dokáže eliminovat nuance mezi svůdností průhledného tylu sladkých pastelů a enigmou ostrých linií sametových kostýmů v imperial blue.
Byl to možná symbolický návrat do let art deco, kde se nechal inspirovat volností hedvábných šatů, oslepujícím třpytem korálů, taftových sak a krystalových vest, ze kterých dýchala romantika a elegance, umocněná ostrými a pagodovými rameny (ve kterých jsem viděla poctu zesnulému Pierru Cardinovi). Poznávací znamení Armani Privé – černý samet v kombinaci s champagne hedvábím; ostré blazery s pyžamovými nebo palzzo pants či hra řasení a plisé byla letos něčím výjimečná. Ona strohá elegance byla podvědomě rozbita hravým elementem la gaçonne, který odlehčil i tu nejimpozantnější, safírově modrou róbu uzavírající kolekci.

@georgioarmani

 

AZ Factory

Celých 5 let Alberu Elbazovi trvalo, než se znovu zamiloval do módy poté, co odešel z francouzského domu Lanvin, a to po 14 letech svého působení. Veškerá svá kreativní esa, po kterých se nám celou dobu stýskalo, si však vzal s sebou – šťavnaté barvy unikátních potisků, balónové sukně, dekorativní mašle ve stylu 50’s i bezchybnou konstrukci minimalistických kusů.
Avšak to, že tyto elementy svého Haute Couture rukopisu implementuje do (na první pohled) sportovní značky, nečekal nikdo. Po více jak dekádě strávené za jedním kormidlem se návrhář zřejmě rozhodl, že pokud vytvoří vlastní brand, bude zcela jiný – oblečení bude chytře koncipováno, bude krásné i pohodlné, a hlavně, bude pro všechny ženy – malé i velké, mladé i zralé. Základním kamenem se tedy stal materiál, který dokonale obejme každý centimetr ženského těla, a nevytvoří přitom zrádné záhyby či pocit korzetové klece. To se mu podařilo za spolupráce s textilními inženýry ze Sillicon Valley – kde celý nápad na AZ Factory vlastně začal. Ať už jde o sportovní tréninkové kostýmy s mikinou, mini i midi šaty, overaly či topy – vše je vyrobeno ze speciálního materiálu, který se přizpůsobí postavě. Dalším zajímavým faktorem kolekce je její „konstrukční aspekt” – printované hedvábné sety se dají nosit s balonovou sukní a kontrastním sakem, a midi šaty se zipem na zádech (kde místo klasického jezdce vymyslel chytrý řetízek – a nechápeme, proč s tímhle hackem nepřišel někdo už dřív!) se skvěle kombinují s legínami.
Zlatým hřebem kolekce však byla obuv. Po dlouhých filosofických úvahách – zda jsou tenisky nové lodičky – návrhář konečně představil alternativu ošklivých sneakers (byť se prodávaly o sto šest, byly trnem v oku haute couture). Tenisky s úzkou špičkou, opticky zeštíhlující nohy, ve kterých žena nebude muset dělat kompromisy (samo sebou teď všichni víme, proč s takovým entuziasmem kývl na spolupráci s Tod’s před dvěma lety) mají všechny předpoklady stát se novou „IT” položkou nadcházející sezóny.

@azfactory

 

 

Valentino

Po loňské přehlídce plné „Valentinovského” glamu jsme letos přemýšleli, jak moc se změní po světových událostech směr značky pod vedením Pierpaola Piccioli. Je důležité zmínit, že netradičně letošní kolekce spojila dámský i pánský Couture do jedné přehlídky, tvoří ji celkem 73 looků.
Je to minimalismus do té míry, že stírá hranice pohlaví svého nositele, jež skrýval svou tvář pod zlatou maskou a dlouhými vlasy? „Trench coat je prostě trench coat, nosí jej muži i ženy” řekl Piccioli. Srdcem kolekce byly proto unisex kusy jednoduchých siluet – jako volné oversize krémové peleríny a bermudy či okrové vesty; objemných forem – jako kabát ústřicové barvy s drapovanými elementy růží; a klasického business looku – univerzálních pastelových košil v kombinaci s výrazně kontrastními roláky v korálově červené a neonově zelené, a univerzálními kalhoty s puky.
Je to zřejmě nový druh Couture, který předvídá jen malé množství večírků, na které si budete moci vzít flitrované šaty ze zlatého deště s bílými saténovými rukavičkami. Stáváme se tak svědky nové formy moderní vysoké krejčoviny, která je spíše o provedení, komfortu a každodennosti nežli wow efektu – jak napovídá její název „Temporal”. Proto jsme také mohli vidět jen malé množství „statement” kusů, které bychom si zařadili do škatulky červeného koberce. Minimalistickou auru kolekce, která je tak jednoduše líbivá a přitažlivá nehledě na absenci Garavaniho pompéznosti, je jednoduché shrnout do jedné věty jejího stvořitele: „Je to čistá elegance. A elegance již není o dobrém vkusu, ale o odvaze.”.

@maisonvalentino

 

Fendi

Po dlouhých letech strávených navrhováním pánských kolekcí Kim Jones zkrátka nemohl přejít k dámskému Couture „jen tak”. Intuitivně si vybral jako inspiraci příběh Orlanda od Virginie Wolf (Martin Kohout says Hello!) – intimní a emotivní příběh, pocházející z pera jeho krajanky.
Eskalaci bylo jednoduché polapit (i příjemné sledovat) – mezitím, co svůdně průhledné róby perel, krajky a transparentní organzy odhalovaly čistotu mladé duše, mramorem pokryté šaty a kostýmy s kápí zahalovaly tělo chladnou melancholií zlomeného srdce. Kolekce zahrnovala i explicitní element Orlandovy rozpolcenosti (nebo možná i autorovy), zobrazenou skrze šaty transformující se do saka s vlečkou či prošívaného kabátu na pánských i dámských modelech. I samostatně pánský (nebo spíš unisex) prvek byl v Jonesově kolekci zastoupen coby klasický kostým s kápí a lesklý kabát s bolerem. Ani hvězdy kolekce (Kate Moss s dcerou, Bella Hadid, Demi Moore, Naomi Campbell, Delfina Delettrez Fendi, Cara Delevingne a Christy Turlington) nebyly schopny svou září přehlušit silnou melancholii velmi (barevně) chladné kolekce, která tím samým možná připomněla tragický konec Orlandovy stvořitelky.

@fendi

 

Viktor&Rolf 

Holandské duo letos proměnilo svou kolekci ve fúzi Hunger Games a Mad Maxe (který se podle původní verze odehrává právě v roce 2021). Loňská přehlídka odrážela krizi globálního zdravotnictví, a v takřka stejném duchu pokračovali i letos. Více očividné bylo tentokrát téma upcyklace s punkovým nádechem opakujících se kombinací – blýskavá bralette s maxi tylovou sukní, pletená bralette s volánovou sukní atd. Právě onen punkový DIY faktor byl na jednu stranu až děsivě barbarský (konkrétně pro tuto značku), a na stranu druhou dával naprostý smysl – Haute Couture je přeci také „ruční výroba”.
Glam nádech dystopické budoucnosti, kdy budeme šít pouze a jenom z „toho, co bude”, ať jsou to volánové šaty z organzy prošité vlněnou nití, nebo dlouhé tričko s našitou tylovou sukní, balónové šaty vytvořené z desítek pruhů různých barev a printů eklekticky smíchaných a dekorovaných krajkou, umělými květinami a vším, co „zem nabídla”, nebo co jsme si vybojovali.

@viktorandrolf

 

 

Na závěr…

Říká se, že umění dané doby odráží společnost. Její události a nálady, její hodnoty a tradice, a v neposlední řadě i její cíle a naděje. Různorodost letošních kolekcí mluvila sama za sebe. Některé reprezentovaly naprostou dystopii, na níž se podvědomě připravujeme, jiné se poddaly své vnitřní melancholii coby novému stavu mysli. Byli jsme ale svědky i nehasnoucí naděje, která vyzývala ke stoicismu a perspektivě, že se vše za chvíli vrátí do svých starých kolejí, a proto je nyní (tak jako nikdy) třeba spolehnout se na staré (a lety prověřené) tradice.
Můžeme se ohlédnout o století zpět, a najít možná malé paralely, které nám dokazují, že jsme překonali i horší období… Vskutku, všichni čekáme, až nastanou ony legendární „Roaring Twenties”, kdy zkrátíme sukně a prodloužíme večírky (nebo alespoň „večerku”).
Právě ty značky, které se jako bájný Fénix zrodily z vlastního popela, nám takový scénář rýsují. Jak báječné bylo ale vidět i svěží autenticitu, která vzešla právě díky časům nejistot, a dala nám (a hlavně návrhářům) prostor najít vlastní rovnováhu, vnitřní hlas a dodat jim (i nám) tak čerstvý vítr do plachet…
Byť tento malý boost kreativity a inspirace, kterého se nám dlouhé měsíce nedostávalo, neodpoví na všechny naše otázky, slibuje nám však (alespoň drobnou) naději na lepší zítřky…

 

 

 

Články vyšly v Harper’s Bazaar

share

Napsat komentář

Login with

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *