Who the hell is Oli Egler!?

WE’RE NEXT 2020

Třešničku na dortu zářijových módních přehlídek tvoří již pátým rokem We’re Next.
Akce pro fashion gourmety, kteří jsou schopni se na chvíli oprostit od konceptu “nositelné” módy, a zaměřit se na její umělecký aspekt.

Přehlídky studentů jsou mnohdy o to více zajímavější podívanou, než týdny světové módy. Jedná se o fantazii vytočenou na plné pecky, kde neexistují hranice “nositelnosti”, či potřeba svoji kolekci podřídit chutím zákazníka. Na tomto mole hraje hlavní roli koncept, vize, a umění technického zpracování oděvu. Byť mnozí jsou “jen” studenti, je snadné mezi nimi vmžiku rozeznat budoucí světové hvězdy módních domů.

BLOK 2 _____________________

 

Ania Yelizar – Axis Mundi
Kolekce byla inspirována tvorbou kostýmní návrhářky Geneviève Sevin-Doering, která zdokonalila metodu střihu, v rámci níž byl oděv tvarován z jednoho kusu látky přímo na těle, nazývaný „coupe en un seul morceau“. Vychází ze starodávné výroby etnických oděvu – kde se z jednoho kusu látky vyrábí velmi složitý a propracovaný oděv, jako například objemná vesta s masivní siluetou, nebo vrstvený kabát, zakrývající celé tělo. Tuto techniku spojila se skandinávskými a nizozemskými lidovými motivy, které okořenila o špetku black metalové scény (kterou jsou tyto země známé), dodávající této temné kolekci jiskru mládí.
@aniayelizar 

Foto: We’re Next

 

 

 

Tatiana Piussi – Tons of plastic
Jak naložit s plastem, kterým je už teď planeta úplně zaplavena? Make it a new wool! Návrhářka proměnila barevné plastové pytle v příze, a “utkala” bundy s balónovými rukávy, vesty, korzetové pásy či asymetrické mini šaty, a vytvořila i pantofle ve stejném provedení. To vše doplňovalo kolekci asymetricky řasených, přiléhavých kalhot a šatů s dlouhými rukávy s důrazem na technické zpracování textilu alá Yuhan Wang. Spojením různých materiálů a textur byla rozhodně jednou z top prací večera.
@tatiana_piussi

Foto: We’re Next

 

 

 

Markéta Horáková – Bezejména 
Česká designerka z Dánské univerzity se zaměřila na symbiózu člověka a přírody, nebo raději všeho živého, a jeho následnou transformaci do nositelné (či dokonce jedlé) podoby “z polic”. Toto (stále aktuální a) důležité téma však pojala na rozdíl od mnohých designerů s jistou nadsázkou. Možná ne natolik pop-artově, a otevřeně, jako Lukáš Krnáč, ale velmi sofistikovaně, a po svém. Svetry s obrysem mrtvoly kuřete, nebo svetr alá Milka, tričko “jsem vidlačka” nebo miniaturní top s nápisem “jenom číslo” sice lákaly pozornost (a vysvětlili koncept kolekce), nicméně byly jen vedlejšími kusy, které doplňovaly bravurní práci s materiálem. “Half-and-half” bunda s power rameny, se srstí na straně jedné, a černou, lesklou koženkou na straně druhé byla nejen hřebem kolekce, ale i jedním z nejdiskutovanějších kusů večera. Symbolické rozpůlení “přírody” a “uměliny” a zároveň jejich vzájemné propojení v dnešním životě odkazovalo na tenkou hranici, kterou dobrovolně stíráme. Ostrou siluetu rozbila jemnými detaily, a to v podobě volného límce (využívajíc přitom maximum jednoho kusu materiálu), a “krvavé rukávy” byly jak esteticky příjemné, tak i symbolicky nutné. “Šunkové” kalhoty byly dalším fantastickým příkladem práce s materiály, kdy růžové vrstvení, zabalené do průhledné PVC doslova připomínaly plátkovaný snack ze supermarketu.
@marketahorakovadesign

Foto: We’re Next

 

 

 

Lukáš Krnáč – Dedina
Krnáč “zrecykloval” svou starší kolekci z předchozího fashion weeku, kterou předvedl před rokem v Kotvě. Koncept “vesničko má středisková” však skvěle zapadl mezi práce studentů (i celého večera), a tak jsme se ještě jednou mohli pokochat jeho překrásnými pletenými sety, nude teplákovými kostýmy, oblíbenými “prasátkovými” taškami a asymetrickými šaty a sukněmi alá selka, které díky sytým barvám a kvalitním materiálům působily velmi šik. Romantizovaný český venkov (se špetkou francouzské elegance) promítnuté ve vichy kostce, kašmíru a hedvábí kombinovaného s holinkami, se na první pohled odlišovalo od typické práce Krnáče, a autora primárně prozradily dekorativní prvky v podobě plastových figurek koz a holografických doplňků (přehoz, roušky a holinky), které velmi zdařile rozbili vážnost kolekce.
@krnaclukaswork

Foto: We’re Next

 

 

 

Gudrun Mars – Tačmi
Martin Pondělníček a Eva Maceková vytvořili společně kolekci zaměřenou na dotek. Stejně jako fungují naše ostatní smysly, i kůže povrchově reaguje a zaznamenává jakoukoliv změnu. Byť k plnohodnotnému zažití kolekce měl být použit spíše haptický, než zrakový vjem (v čemž modelové měli jistou výhodu), publikum si mohlo užít unikátní podívanou, dokazující, že žádný materiál není tomuto duu cizí. Ať se jednalo o překrásné, splývavé šaty ze skleněných korálů barvy slonové kosti, nebo jejich kombinaci s tmavou, chlupatou přízí a kožešinou, připomínající kostýmovou práci japonské designerky Eiko Ishioka, sety z úpletů plně zahalující tělo od hlavy až po chodidla, nebo přehoz a maska ze železného drátu připomínající brnění, posunula tato práce hranice módy o kousek dál.
@pohartrpelivosti @evamacekova

Foto: We’re Next

 

 

 

Jan Nový – Apocalypse me now?
Zobrazení apokalypsy v pop kultuře, skrze konkrétní hrdiny, stereotypní scénáře a reakce. V kolekci zdůraznil návrhář naše podvědomé emoce, jako strach a submisivitu, vyjádřenou v podobě zvednutých rukou na oversize obleku bankéře (vzpínám ruce, vzdávám se). Lidský baner v ohnivě červené barvě s nápisem “Firefighters hose me down”, který byl součástí volného trench coatu bez rukávů (alá pončo) – symbolizující paralýzu. Bílé, průhledné šaty zas zobrazily naši zranitelnost a křehkost (s krvavými okraji), a černý denim (připomínající kimono) zas naprostou rezignaci. Kontrast rozumu a emocí, toho, jak nás mohou limitovat v reálném životě, snaha přizpůsobit se aktuálnímu dění, nebo je naopak ignorovat ve snaze udržet si komfort.
@jan_novy

Foto: We’re Next

 

 

Linda Vondrášková – Intuitive 0.1
Podobně jako několik dalších návrhářů se i Vondráčková rozhodla na chvíli odpoutat od konceptu oblečení jako takového, a přenechat hlavní slovo zážitku, výrobě, a zaměřit se na jejich “nositelnou” vizualizaci. Ryze intuitivní tvorba vlastního pleteného materiálu, vyráběného ručně, bez jehlic a dalších pomůcek, byla promítnuta na nahých tělech modelek jako “pavučiny”. Symbolický návrat ke kořenům, úcta k řemeslu, a snaha o zobrazení výrobního procesu od A do Z.
@lindavondraskova

Foto: We’re Next

 

 

 

Huize You – Schwimmen in geld
7 looků – Realita, Vězeň, Vesmírný cestovatel, Dimenze, Hra, Paralelní vesmír, Prázdná/čistá budoucnost.
Kreativní inspirace vzešla z fotografické knihy soukromých krytých bazénů, které byly postaveny v době ekonomického boomu v 70. letech, z nichž je nyní většina opuštěna. Otázka dystopické budoucnosti, alternativní reality, či existence našeho druhu a její vesmírná relevance – to vše se promítlo do asymentrických, dekonstruovaných střihů v kombinací masivními siluetami. Vektorový print (“bazénové” kachličky) byly vizuálně základním kamenem kolekce – na kostýmovém overalu, kapsáčových kalhotách,  masivních, péřových doplňcích, nebo v barevné (více pop-artové) verzi, do které promítla onu vesmírnou tématiku, společně s alternativní budoucností v souladu se svou dystopickou vizí. I tentokrát jsme mohli vidět architektonické podání klasických střihů v kombinací s dekonstrukcí, jako v případě šedého saka, UV reaktivních transformer-kabátů či péřového přehozu.
@huizeyou

Foto: We’re Next

 

 

 

Silvy Ten Broeke – Executive Dominance
Může být dominance feminní a elegantní?
Kolekce mladé návrhářky byla inspirovaná prací Johna Willise, a jeho knihou The Art of Sophisticated Bondage. Jednalo se o sloučení klasického krejčovství a spodního prádla, které své majitelce dává pocit dominance, síly, a přitom umocňuje její feminitu. Přímočaré elementy korzetu prezentované samostatně, jako například v “obrácené” podprsence z kostic a miniaturních květin, nebo v kožené úzké pencil skirt, spojené se “šněrovanými” přehozy s výraznými podvazky však nebylo jediné, co upoutalo pozornost na precizní konstrukci. Lilé šaty se siluetou formálního, kalhotového obleku a rozparkem ústícím od beder odhalovaly jen velmi málo nahé kůže, a přitom reflektovaly všechny důležité aspekty ženskosti i surové dominance, bez potřeby explicitní vulgarity. Hra ostrých siluet – široká 80’s ramena s úzkým pasem, dekorativních prvků – bondáže, květinových volánků a šněrování, společně s kontrastními materiály – černé kalhoty z kůže s aplikovanou hedvábnou organzou a pastelové barvy, klasický plaid print odkazující na formalitu, výstižně a jasně odpověděly na naši otázku.
@silvytenbroeke

Foto: We’re Next

 

 

 

Tobias Schubert + Aliendiesel – Miasmic show
Genetika, tělesné modifikace a biotechnologie. Témata, která v nedaleké budoucnosti budeme muset řešit. Neonové tribaly na černých, úplých setech a body, nebo 3D oblečení připomínající tělesné modifikace budoucnosti – prostetické add-ony na topech a legínách či kožených kalhotech a překrásně zpracované kožené bundě.
Welcome to the Matrix.
@tobias.equipment @aliendiesel

Foto: We’re Next

 

 

Blok 3 _____________________

 

Brent
Na otázku, “co měly symbolizovat kartonové konstrukce na Vaší přehlídce” vám návrhář odpoví “mám rád krabice, tak pojďme udělat módní přehlídku z krabic”. Je to rebel dámy a pánové! Enigma módního průmyslu, u kterého nikdy nevíte, co máte čekat, avšak si We’re Next nedokážu již představit bez něj. Jeho avantgardní výtvory jsou mnohdy tvrdým oříškem nejen pro módní kritiky, ale i pro výtvarné umělce, kteří byť sami často nejsou schopni pochopit, co vidí, ale vždy bouřlivě aplaudují tomuto excentrickému géniovi. Ačkoliv místy dokážete identifikovat střípky aktuálních světových témat v jeho kolekcích (nebo si to alespoň myslíte), své publikum nechává designer/umělec vybrat si vlastní, subjektivní interpretaci. Ve finále nezbývá nic jiného, než si pokaždé říct: I don’t know what it is, but I LOVE IT!
@fashionbrent

Foto: We’re Next

 

 

 

Spilka – Europa
Vesmír. Nekonečně velký a nevyčerpatelný. Stejně jako kolekce MARS nebo TITAN i tato kosmická kolekce perfektně zapadala do portfólia designera. Europa (jeden z měsíců planety Jupiter) představuje další měsíc naší sluneční soustavy, kde na rozdíl od MARSu panuje tuhá a nelítostná zima. Ta se promítla v monochomní, sněhově bílé barvě kolekce. Kožené bundy s kovovými cvočky a bílé bombery s logotypem připomínaly nové NASA SpaceX suit od Elona Muska (aka space tuxedo), které změnily vzhled “vesmírného cestovatele”. Promyšlené mikro detaily jako kovové sítě nebo nebo práce s texturou volných A-line šatů připomínající povrch cizorodé planety posunuli naše očekávání hvězdného prêt-à-porter o něco blíže k realitě.
@lukasspilka

Foto: We’re Next

 

 

 

Je Jung – 3BA COLLECTION – “Mistral”
Kolekce inspirovaná dvěma na první pohled neslučitelnými prvky – armádou a nomádským stylem života. Korejský armádní oděv se svou ostrou siluetou a striktní formalitou spojil s volnou, nomádskou filosofií a “street vibe” milovníků pouličních sportů, jako skateboardistů a surfařů. Propojením oněch protichůdných aspektů vytvořil technicky perfektní tailoring streetwearu v multifunkční formě pro běžné nošení, schopné jednoduché transformace, neztrácejíc přitom na estetice ani pohodlí. Ostré formy dlouhých sak rozbil spojením s mikinou, přišitou na jednom rameni, nebo dokonale funkční vestou, jejíž levá část se od hrudníku níže měnila do bundové košile. Surfařský element volnosti byl přítomen na bílé mikině – trench coatu, připomínající nezkrotné vlny, a zároveň chránící před vlhkostí rozbouřeného oceánu. Byl zde zastoupen i silný element pracovního oděvu, a to v dvojitém, vrstveném overalu, který se díky cvočkům po celé délce dal nosit na sto způsobů. Hřebem kolekce byl jednoznačně “bomber-transformer”, který se díky dokonalé konstrukční práci jedním tahem mohl proměnit v dlouhý péřový kabát, zanechávajíc přitom aspekty bomberu (jako kontrastní oranžovou barvu vnitřku viz můj článek ZDE ).
Ostré siluety rozbil zemitými, přírodními barvami pláže, oceánu a nebe, a ilustrace (printy) na oděvu pocházely z knihy Particka Trefze, vyprávějící příběh surfařské subkultury ve svých fotografiích.
@je_jung__

Foto: We’re Next

 

 

 

Iris Röell & Charlotte Buchal – Chasing sheep is best left to sheperds
Ženská ješitnost v podání “zlých sester” bratří Grimmů a jiných, modernějších pohádek, snažící se v rámci kolekce najít spojení mezi ženským sebevědomím, kdy si obléká a říká, co se jí zlíbí, a jeho demonizace normativní společností. Takové, ve které hédonistická žena působí odpudivě, zle a sprostě. Většina střihů se proto blížila estetice a formám 17. století: korzety zvýrazňující nabubřelé poprsí v kombinaci s nadzvednutou spodničkou, princeznovské šaty s virago rukávy nebo spojení objemnými, tělo zahalujícími šaty s plně odhaleným hrudníkem (či pozadím) byla krásnou a provokativní hrou historických kontrastů.  Našla se však i více aktuální inspirace, a to v podobě ultimátní “zlé princezny” Paris Hilton, jejíž známé špagetové kalhotky vyčnívající z bokových kalhot se staly hlavním trendem 00’s (my se za něj stydíme, ale “móda” si jej pamatuje). Nemohl zde scházet ani fragment campu, a to v podobě překrásného, bílého kabátu s řasenými, sníženými, balónovými rukávy a mašlí přes celá záda, nebo koženkový, řasený bomber s kapucí a vlečkou alá kabelka.

Foto: We’re Next

 

 

 

Barbora Kotěšovcová & Oviry – Mezzoforte
Dynamický design, měnící se s každým novým pohybem byl inspirován prací (a osobností) tanečnice Marthy Graham a její baletní choreografií Lamentation z
roku 1910. Výchozí formou oděvu asymetrických šatů, topů a sukní byl 2D obdelník, napínající se na těle, symbolizujíc tak peripetie lidské existence. Práce připomínala odlehčenou tvorbu Ricka Owense, mistra variabilních “skládanek” různých materiálů. Kolekci doplnily překrásné, masivní náhrdelníky od Oviry Design.
@barbora_kotesovcova @oviry_design

Foto: We’re Next

 

 

 

Sander Bos – To create a memory
Vzpomínky na svobodu, kterou je třeba vytvořit znovu. Když ztratíme okamžik, ztratíme sami sebe. Stejně tak, jako transparentní cover-fotografie Vogue na obličejích modelek – je to jen pomíjivá chvíle –  buď ztracena, nebo navždy zachycena ve fotografii.
Precizní a detailní průprava masivních forem a volánů vynikla i přes to, že kolekci dominovala především černá barva. Nehledě na otevřenou interpretaci tématu vyniklo několik velmi campovských kusů – růžový “bonbon” alá Molly Goddart (či jiných příznivců masivního tylu), hladké, bavlněné nabírání na košilových šatech ve stylu Rei Kawakubo, a v neposlední řadě i hřeb večera s nádechem Richarda Quinna.
@sanderbosofficial

Foto: We’re Next

 

 

 

Jarda Praha – JARDA PRAHA SEASON 2
Recese, která nepřestává bavit, a zároveň inspirovat.
Ani stížené podmínky cestování letošního roku nezabránily značce vytvořit ty nejinspirativnější “české” kusy na cestu do Chorvatska. Hlavně stylově – autem, a s přepravkou plnou řízků. K základnímu vybavení fashion cestovatelů (a resort kolekce) patří v první řadě bavlněný župan, ve kterém se můžete pohybovat po chodbách svého pěti hvězdičkového hotelu s maximálním komfortem, ale také i velká večerní, ve které budete nepochybně středem pozornosti během hotelové večeře…
A teď žerty stranou. Krom vtipných kousků jako tričko s fotografií kapely alá Bravíčkový plakát 90’s (pochopitelně s fotkou designerů Jarda Praha), obrovských plážových tote s vyobrazením jorkšíra na pozadí zapadajícího slunce (ve stylu Pražské tržnice) či pompézních Barbie šatů s krinolínou se objevilo mnoho jednoduše nositelných kousků – two-piece catsuit nebo plavky v logománií (podobný Marine Serre), černý, sametový overal, nebo pánský sportovní mint kostým. Nechyběl ani malý odkaz na LAFORMELA, a to s one-shoulder topem a maxi dlouhými zvonovými kalhoty. S tak velkým arsenálem komerčních (a velmi líbivých) kusů se divím, že značka ještě nevystartovala raketovým tempem vzhůru do popředí české pop-scény.
@jarda__praha

Foto: We’re Next

 

 

 

Julia Ballardt + Nico Verhaegen
Hřebem večera, a doslovnou třešničkou na dortu bylo spojení kolekcí dvou fantastických návrhářů z Antwerp. Nico Verhaegen a jeho “STYX” (v řecké mytologii  řeka oddělující říši živých a mrtvých) bylo spojením estetiky nomádských Sámů, šamanismu, a moderního kočovníka (messengera). Stejně tak, jako tekoucí řeka se nikdy nezastavuje, tak i kolekce Verhaegena byla vytvořena tak, aby působila jako fluidní a nepolapitelná proměnná, zobrazená v organických prvkách, jako vysvětlená lněná parka s upcyklovaným koženým spřežením, kožený “chvějící se” bomber, nebo recyklovaná kožená bunda s barevnými přelivy připomínající šamanský rituál. Sportovní detaily oděvu, jako přezkové pásy nebo top ze světlové mozaiky odkazovaly na moderní nomády, které návrhář spatřil v poslech (bike messangers), cestujících z jednoho konce (světa/časoprostoru) na druhý.
Spojení s “Catch the Silver I Fling” od Julie Ballardt bylo natolik přirozené, že si divák možná ani na první pohled neuvědomil, že jde o dvě samostatné práce. Jasnější siluety byly s o to složitějším provedením tailoringu, který se mnohdy jako mozaika (proto ono velmi trefné spojení těchto dvou návrhářů) skládal z kárových tvarů, jako asymetrické, kapesníkové šaty, nebo část béžového trenče. Hlavním tématem kolekce byly osobní vzpomínky, které se promítly v podobě analogových fotografiích právě na oné kárové mozaice, která buď tvořila oděv, nebo doplňky v podobě kabelek. Fotografické “vzpomínky” také pokrývaly hladký, klasický pánský kostým z bavlny a sametu. Ten, společně s dalšími klasickými kusy propojoval kontrastní prvky punku a klasického (a btw fenomenálního) tailoringu v rámci konceptu kolekce. Ani detaily nepřenechala náhodě. Ostré, kovové, punkové trny (jako bolestné či opatrované vzpomínky) na fotografiích, nebo krajkové detaily na obráceném, hedvábném bomberu působily v dokonalé souhře s kusy od Verhaegena, a těžko si již přestavím tyto dva talentované lidi samostatně.
@julballardt @nico_verhaegen

Foto: We’re Next

 

share

Napsat komentář

Login with

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *