Who the hell is Oli Egler!?

MBPFW day III.

Přehlídky Martina Kohouta, Hany Frišonsové, Natálie Dufkové, Dominiky Kozákové, Jakuba Patky a Lukáše Krnáče

Martin Kohout
Na první pohled stejná a přeci jen jiná. Kolekce Kohouta jsou v první řade přehlídkou alternativního druhu krejčovství, které vás vždy přinutí se na chvíli odpoutat od konceptu nositelného oblečení, a povznést se nad něj. Má vždy silnou dějovou linii, většinou spojenou s filmem, historickou osobností, nebo obdobím, od které se odráží. Jinak tomu nebylo ani tentokrát. Příběh Orlanda od Virginie Wolf, a stejnojmenného filmu z roku 1992 s Tildou Swinton v hlavní roli nás měl na přehlídkovém mole přimět k zamyšlení o identitě a genderu.
Pokud předchozí kolekce byla “dívčí”, plná romantických volánů a volných forem, tato byla velmi dospělá, plná feminních siluet, skoro připomínající starou Balenciaga, jako úplé šaty s balonovou sukní, nebo vrstvené v baby blue a růžové, připomínající viktoriánský buste dress. Krom šatů vytvořených ze silikonové textury aplikované na krajku, byly k vidění i kabáty a set s šortkami, které naopak měly vyvažovat “ženský protipól” (odkazující právě na otázku genderu), a (pro velký úspěch) nechyběly ani jeho známé nabírané šaty z předchozích let. Obecně se zdá, že Martin Kohout ve své tvorbě roste, a stále se transformuje, zůstávajíc přitom věrný svým příběhům a unikátní technice.

 

Foto: Mercedes Benz Prague Fashion Week

 

Hana Frišonsová
Základem kolekce byl digitální airbrush tisk, který vznikl ve spolupráci s ilustrátorkou Evou Macekovou. Organické, abstraktní tvary oticky měly deformovat tělo, vytvářejíc tak optický klam, transformující tělo do florální sféry. Kolekci tvořily tři druhy oděvu – svetry a teplákové svetry, na první pohled působící jako upcyklované, které však byly ručně pletené část po části (nad čímž designerka strávila skoro tři měsíce), kde jednotlivé barvy tvořily samostatné segmenty na oděvu, zachovávající barevnou hru v rámcích materiálů. Vyšším stupněm přeměny byly kostýmy a sety z košil a kalhot, a to již se zmíněným 2D tiskem, které byly precizně zpracované, a skvěle demonstrovaly technickou zdatnost návrhářky. Vrcholem přehlídky (a mými favority) byl sametové midi tent dress, a to v překrásné magneta fialové, a zavinovací, petrolejově modrý kostým, barvy kterých dokonale korespondovaly se spektrem celé kolekce.

 

Foto: Mercedes Benz Prague Fashion Week

 

Naniche by Natálie Dufková
Designerka letos opustila komfort streetwearu, a rozhodla se posunout směrem k večerním róbám. Kolekce byla plná nabíraných forem, které jsme již viděli na její loňské přehlídce, tentokrát však použila hedvábí, satén, šifon a recyklovaný damašek. Některé kusy připomínaly práce kolegů (Martina Kohouta a Zoltána Tótha), a místy byl cítit i camp v podání Victor&Rolf, Commes des Garcons nebo Moschino, a to nejen střihy, ale i v podobě barevné palety – pudrové a schiapparelli růžové. Kolekce nabídla jak jemné, romantické šaty s jemnými volány a nabíranými rameny pro něžné duše, tak i extravagantní, dvojdílné sety s masivními detaily, které mohla designerka klidně vynechat. Ze vzrušených reakcí publika bylo velmi jednoduché identifikovat shoe-maniaky, kteří se rozplývali nad obuví, pocházející z dílny Shoedaism Karin Onderkové. Ty, společně se šperky ze studia BOLD Markéty Kratochvílové dodaly kolekci jakousi odvážnost a punk.
Přehlídka byla tím, co mi na fashion weeku, ale i v rámci celé české módy, zoufale scházelo. Optimizmem, šťávou, pozitivní emocí, a zkrátka něčím, co rozbilo uzamčený kruh uniformní neutrality unylých barev a “klasických” střihů. Dufková udělala obrovský skok dopředu, a doufám, že ve stejném duchu bude pokračovat.

 

Foto: Mercedes Benz Prague Fashion Week

 

Dominika Kozáková
I tentokrát Dominika věnovala pozornost outsiderům, freaks, a těm, kteří jako ošklivé housenky čekají na proměnu v motýla. V dobách, kdy se tomuto tématu věnovala Westwood to bylo cool, a freakové opravdu byly na na okraji společnosti. Dnes jsou freakové již mainstreem, a tak návrhářka stále hledá, kam by ony hranice posunula. Kolekce na první pohled působila velmi rozpačitě a nesourodě, ale při bližším zkoumání jsme mohli nalézt v onom eklektismu něco z Versace (pánské kostýmy s masivním potiskem), něco z Mugler (volné šaty na jedno rameno, složené z šesti různých látek), a něco z Junya Watanabe (rozpůlená sukně ze dvou různých látek, různého střihu). Batikovaný set s rolákem a cycling shorts ohlásili prodloužení oblíbeného trendu, a s tím o pokračování logománie, která nechyběla na mnohých modelech. Až na výjimku několika looků byla kolekce velmi povedená, a dobře osvojená inspirace (s velkou dávkou osobní stylistiky) designerce prospěla.

 

Foto: Mercedes Benz Prague Fashion Week

 

Jakub Patka
Návrhář opět pracoval s klasickým, formálním menswear, který se snaží adaptovat do nové formy a nových materiálů. Košile dosahovaly délky šatů, a místo kalhot byla součástí kompletu pánská sukně. Kostýmy byly vyrobeny z tenkého šusťáku nebo vlny, a minimalistické detaily v podobě tenkého, holografického lemu dodaly futuristický nádech. Nabídla se nám však i péřová alternativa, a to s vnitřním zúžením (pro zachování formy), které doplnil také o péřové doplňky v podobě multifunkční šály (měnící se v kabelku podle potřeby). V rámci perfektně zpracovaných bavlněných košil, trenčů, dvouřadových sak a vlněných kabátů nebylo co vytknout. Ani to, že by neseděly ženám. Byť, stejně jako Jan Černý, návrhář tvoří ryze pánskou kolekci, přehlídka byla důkazem toho, že i dámy mohou v Patkovi vypadat dobře.

 

Foto: Mercedes Benz Prague Fashion Week

 

Lukáš Krnáč
Prezentace Lukáše Krnáče mi připomněla rok 1917 a “Fontánu” Marcela Duchamp, včetně celého příběhu okolo…
Móda není jen ukázkou zdatnosti návrháře, ale i odrazem společnosti. Je to umění, odkazující na naši historii a kulturu. Nepatří nikomu a zároveň patří všem.
Prezentace v Gabriel Loci však s módou neměla nic společného. Možná to bylo umění (stejně jako ona Fontána), ale ne móda. Byla ukázkou toho, že návrhář může být i zakázkovým krejčím. To je ale pak kostýmový design, který na půdu týdne módy nepatří. Pokud se zrovna nejedná o fashion-afterparty jako doprovodný program. Nemám nic proti kabaretu nebo striptýzu, ale tam je koncept opačný – čím méně oblečení, tím bouřlivější potlesk.  A tyto dvě roviny mi do sebe zkrátka nezapadají.
Možná, kdyby Miss Cool Cat vydržely oblečené trochu déle, abychom si mohli výtvory návrháře/kostýmového designera prohlédnout o něco lépe, by bylo co hodnotit. Ječící dav však rozhodl v neprospěch oblečení, a tak jediné, co jsem dokázala dostatečně rozpoznat, byly Preciosa pasties. A byly fajn.

 

Foto: Mercedes Benz Prague Fashion Week

 

share

Napsat komentář

Login with

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *