Who the hell is Oli Egler!?

Fake is the new black, aneb kde se vzaly padělky

Luxusní kousek si nemůže dovolit každý – a už vůbec ne “jen tak někdo” z Generace Z, pokud zrovna nejste na seznamu Forbes 30 pod 30. Podle nedávného výzkumu INTA (Mezinárodní asociace ochranných známek) si více jak 71% amerických spotřebitelů v rozmezí 18-23 let koupilo padělek alespoň jednou v životě. A prý by to udělali klidně znovu.

Pro módní průmysl však zrovna tato věková kategorie představuje největší potenciál. Módní domy proto potřebují udělat vše pro to, aby jim mladá klientela zůstala věrná.

 

Jak to všechno začalo

Stejně jako renesance znamenala zrození umělců, kteří se poprvé mohli podepisovat pod svou tvorbou – tak i polovina 19.století znamenala zrození návrhářů jako umělců. “Otec couture” – Charles Frederick Worth byl první, kdo se tehdy rozhodl svá díla signovat právě proto, aby se vyhnul padělkům. Jeho jméno znamenalo něco víc, než jen “značkové oblečení” v podání, jak jej známe dnes. Jako první tvořil čtyři kolekce ročně – což si mohly dovolit jen ty nejmajetnější klientky, které Worth přijímal u sebe v ateliéru (a nikoli doma). Šaty a róby, které tvořil, nebyly jen oblečením – byla to ta nejkrásnější umělecká díla, symbol nejvyššího statusu a vytříbeného vkusu.

Zprávy se šířily rychle, Worth se stal celebritou, a šaty “jako od něho” chtěla mít každá. Ne každá si však takový luxus mohla dopřát.

 

 

Už tehdy proto vznikaly první “padělky” – jednotliví krejčí ba i celé továrny kopírovaly styl prvního couturiera. Byly kvalitní, krásné, a také rozhodně nebyly levné – první “fejky” byly proto jistým privilegiem primárně pro střední třídu.

Společně s Worthem se však vznikal ještě jeden gigant – Dům Vuitton. Syn zakladatele domu – Georges Vuitton v roce 1896 světu poprvé představil kultovní monogram na svých cestovních kufrech, které takřka ihned získaly světovou slávu.

 

Foto: Vogue.com

 

Foto: Vogue.com

 

 

Poválečná éra

S příchodem masové, tovární výroby přišli i nové příležitosti – třeba kopírovat designy známých návrhářů pro střední třídu. Originální tvůrci si však s touto skutečností nelámali hlavu. Návrháři věděli, že jejich majetní zákazníci si neodepřou luxus kvalitních šatů, doplňků nebo zavazadel na míru, dle individuálního přání. Byl to jistý společenský rituál aristokratů, celebrit či businessmanů – navštívit ateliér / módní dům, a nechat si ušit klidně i celý nový šatník pro nadcházející sezónu.
Konkrétně Christian Dior třeba dokázal i ze svých vlastních padělků vytěžit dobré peníze. Po obrovském úspěchu kolekce New Look rychle zjistil, že se padělkům nevyhne. Rozhodl se proto prodávat licence na její kopírování. Zvláště Amerika se nemohla nabažit francouzské elegance. Na evropské přehlídky posílali z krejčovských továren lidi, kteří na místě ony nové designy zakreslovali, a následně návrh putoval rovnou do výroby. Samozřejmě vše bylo oficiální – vstup na přehlídku byl placený, a licence se vztahovala jen na několik modelů. Tak v podstatě i vznikl New Yorský fashion week – vše bylo legální a předem odsouhlasené. Samozřejmě ne všichni souhlas “potřebovali”.

 

 

Móda nabírala světové obrátky. K exkluzivním kolekcím se přidalo prêt-àporter, čímž chtěly značky nabídnout část luxusu i pro masový trh. Ten však s oním luxusem již byl dávno seznámen, a to právě díky padělkům. Teprve v 80.letech si značky uvědomily, jak velké nebezpečí padělky představují. Tehdy již Čína dominovala průmyslu, a prodávala do celého světa.

V Harlemu tou dobou také otevřel svůj první “fake-butik” slavný rapper Dapper Dan. Ten prodával falzifikáty Gucci, Fendi a Louis Vuitton, i vlastní designy šité pro street komunitu s imitací slavných logotypu, které tiskl na materiály sám. Právě tento podnikatel seznámil hip hop komunitu s luxusem a logománií “od hlavy až k patě”, které pro ně byly doposud nedostupné.

 

Dapper Dan
Foto: New Yorks Times Magazine, Wyatt Counts

 

Fake is the new black 

Velkou úlohu hrál i rozpad SSSR a následný zájem postsovětských zemí o značky. Nyní již humorný stereotyp ruského “gangsta” ve sportovním kostýmu, nebo prodavačkách v supermarketu oblečená od hlavy až k patě do Dolce&Banana, sehráli obrovskou roli v návratu logotypů. Právě od nich se odráželi Gosha Rubchinskiy a Demna Gvasalia ve svých kolekcích, kterými postavili celý svět módy na hlavu.

 

 

 

 

Alessandro Michele v roce 2018 představil bundu, kterou právě v 80.letech vyrobil Dapper Den s monogramem LV. Strhla se vlna kritiky, která s sebou však následně přinesla návrat oné šílené logománie již ve velkém: FENDI ve spolupráci s @hey_reilly; LV v kolaboraci s Supreme; Dior, Chanel, Off-White i Burberry. Ironicky chybně napsaná jména značek jako GUCCY nebo Balenciaga s fontem Chanel – to vše s jistou recesí na účet padělků.

 

Foto: DAZED.com

 

Foto: Vogue.com, Farfetch.com

 

 

(Není to jen) Otázka Číny 

Podle odhadů Americké obchodní komory je Čína zdrojem 86% všech světových padělků, jejichž hodnota se odhaduje na 397 miliard dolarů. Velkým problémem je i internetový prodej. Pokud bylo dříve možné koupit na tržnici kabelku Céline za pár šupů, a příšernou kvalitou již od pohledu, nyní je stále složitější rozeznat originál od falzifikátu. Najít zdroj těchto padělků je mnohdy nemožné. Podle slov Davida Harlowa, právníka se specializací na duševní vlastnictví, se často jedná o “smluvní výrobce pravého zboží, kteří provozují tzv.třetí směnu, od které se zboží putuje zadními dveřmi k příteli nebo příbuznému, kteří již dále řídí distribuci padělaného zboží.” Co se týče internetového obchodu – je to ještě složitější. Luxusní oblečení se často dostává na profily “personal shoppers” a “stylistů” dříve, než do oficiálních butiků. Dopátrat se reálného člověka na druhém konci IP adresy je takřka nemožné – mění platformy, hostingy, registrují nové domény a skrývají se, jak můžou.
Šedou oblast také představují řetězce fast-fashion, kopírující luxusní značky ještě předtím, než se dostanou na mola Fashion Weeku. Existuje velice tenká hranice mezi padělky, napodobeninami (“knockoff”) a replikami, což je mnohdy jen otázka šikovných právníků.

 

Foto: themetapicture.com

 

Foto: Dennis Hasstdich

 

Foto: c1.thejournal.ie

Legislativní otázka je během na dlouhou trať – každá země má jiné zákony, a v každém zákoně existuje nějaká mezera. Jediné, co můžeme ze své strany udělat, je koupit si s čistou hlavou originál, a nepodporovat tak černý trh, který často vydělává na úkor těch nejslabších.

Pokud nemáte možnost si koupit nové Yeezy, nekupujte si je! A pokud si myslíte, že je to jediná možnost, jak zapůsobit na své přátele – je čas změnit okruh přátel!

 

 

 

 

 

 

Použité zdroje:
https://www.businessoffashion.com/articles/global-currents/a-turning-point-for-chinas-stance-on-counterfeit-luxury-goods

Counterfeits, Knockoffs, Replicas: Parsing the Legal Implications

https://officiel-online.com/lmoda/trendy/how-counterfeits-became-the-new-luxury/

share

Napsat komentář

Login with

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *