Who the hell is Oli Egler!?

EXI(S)T 2019 – tvorba ADO

Byla jsem nesmírně potěšena, když mě studenti Zlínské univerzity z Ateliéru Design oděvu pozvali na prezentaci svých bakalářských a magistersých prací. Tvorbu některých z nich sleduji již delší dobu, a musím říct, že díky těmto mladým talentům má naděje na světlou budoucnost české a slovenské módy stále sílí.

Celkem 8 studentů předvedlo velice různorodou paletu obdivuhodných prací, které by mohly být rovnou uvedeny do obchodu jako ready-to-wear. Co mi na “Zlíně” příjde absolutně fantastické je to, že jsou studenti schopni spojit “art” aspekt módy, zahrnout komerční potenciál (střihy, materiály, technologie), vytvořit propracovaný outfit, který bude působit esteticky z dálky, a zároveň upoutá pozornost na detaily, které byly v některých případech naprosto bravurně propracovány!

Jejich práce nenudí, ale zároveň nemají potřebu za každou cenu vyčnívat, politizovat módu pod tlakem aktuálního dění, a občas si dovolí jít i proti proudu.

 

Romana Lidiaková

“Žena je květina” – heslo, které poslední dobou nevidíme moc často, vzhledem k sociálnímu tlaku na totální dekonstrukci genderových rolí.  Vyzdvižení ženského “já” pomocí květin, které byly potištěny na bílých body modelek. Bílé, tylové šaty různých délek a střihů byly taktéž obohaceny o detaily květin, které byly tentokrát ručně vystehovány a přišity po celé délce. Od dlouhých, průhledných rób s něžnými, balónovými rukávy, přes midi šaty asymetrického a volného střihu, až po jednoduché přehozy s volány na loktech v lantern stylu. Ženskost bez vulgarity, bez přehnané akcentace na vlastní “zbraně”, či do-oči-bijícího ultrafeminismu, to vše v něžném, historickém kontextu, obohaceného o moderní vsuvku – bílé, vysoké, silonkové ponožky a tenisky, které jen zvýraznily čistotu a volnost “ženského druhu” ve spojení s přírodou.
Inspirovala se i firmou Ascher, která byla ve své době inovativní, co se motivů a zpracování nového textilního materiálu.

 

Foto: tomasgal.com

 

 

Adéla Malendová

Již název kolekce “I-CM.OI” (Innovative Construction Method) vypovídal o tom, že se kolekce ponese v experimentálním/futuristickém duchu. Kombinace postapokaliptických střihů jakoby na-koleni-sešitých, společně s asymetrickými formami (nebo mnohdy i jejich absence) bylo přesně to, co designerka chtěla. Konceptem a hlavním posláním kolekce (a i autorčiny prací do budoucna) bylo blíže představit inovativní přístupy v módě – jako kinetic garment construction, subtraction cutting a zero waste. První dvě se odvíjí od myšlenky, která převrací naruby systém výroby oblečení – místo klasického “vystřihávní” látek a výroby střihů dle velikosti (horizontálních a vertikálních měr) krejčovské pany/modelky v nehybné poloze je tomu naopak. Podobný princip (a možná i ikonická myšlenka, která celé toto hnutí započala) jako A-POC od Issey Miyake na samém konci předchozího milénia. Kus látky, vyrobený z organického materiálu, sšit do formy, která dovoluje zdokonalit funkčnost oděvu bez ztrát na materiále. Zero waste – odnoš sustainable fashion je další princip, se kterým pracuje designerka. Upotřebit (funkčně) co nejvíce materiálu, aby tak vznikalo co nejméně zbytků materiálu.
Oblečení, které mění tvar a/nebo působí neforemně (aneb pro všechny velikosti) nebo šaty, které se přetvoří  na “něco jiného”, není žádná novinka. Tyto techniky však používá jen malá hrstka velkých značek a návrhářů, která naštěstí roste s popularizací udržitelné módy. Cílem Adély Malendové bylo poukázat na již existující, ale stále aktuální otázky módy – etická výroba, a hlavně ztrácející se hodnota oblečení a módy celkově.

 

Foto: tomasgal.com

 

 

Katarína Mydliárová

Desexualizace oděvu a japonský punk s nádechem 80’s. Jednoduše a jasně. Kolekce byla inspirována japonskou gothmetalovou subkulturou 80tých let, a hlavní múzou designerce posloužil zpěvák Kyo z kapely Dir en grey. Žena nebo muž, toť otázka. V tomto případě je gender jen iluze. Renesance hudební módy a symbióza popu a punku, goth a metalové kultury, ženy a muže. To vše v temném glamouru plného vrstveného a dekonstruovaného oděvů:  černá semi-sukně na stříbrných legínách s vrstveným tričkem-mikinou, nebo masivní svetr, geometricky rozpůlený našikmo. Kolekce měla jednoznačně japonskou DNA, a připomínala práce studentů Bunka Fashion Collage (kteří předvádějí na MBPFW již několik let), a konkrétně Motohiro Tanji. Kombinace otrých linií a agresivních barev, společně s hardcore stylinem připomínala i amerického giganta Ricka Owense, který tvoří průlomný bod mezi východem a západem.

 

Foto: tomasgal.com

 

 

Paulína Růžovičová

SEAWORTHY. Svoji bakalřskou práci Paulína transformovala rovnou do cruise kolekce. Uvolněné siluety v barvách letních prázdnin. Mořskému větru odolný kabát z několika různých textur, zavinovací přehoz v barvě bílého písku s gaucho kalhoty či volnou sukní barvy mocha, nebo oceánově-modré plavky s námořnickými detaily. Minimalistické střihy byly obohaceny maximalistickými detaily, které dodaly modelům opravdovou šťávu: námořní lana na lněné tunice, masivní límec kabátu, třásně na rukávech, slamněné klobouky a samozřejmě pletená síťovka (původně prý česká vynález – viz můj starší článek) . Čistý, praktický minimalismus, připomínající DNA Jacqemus nebo Loewe, který by hravě mohl jít rovnou do obchodů a být prodán během pár minut!

 

Foto: tomasgal.com

 

Lenka Drgová

Designerka svou kolekcí propojila dva dosti odlišné světy. Inspirovala se barevností Holi festivalu – Phalgun Purnima. Oslavy příchodu jara – kde po sobě lidé na ulici vrhají barevné prášky a zbarvenou vodu, a tvoří ty nejkrásnější obrazce. Ty promítla v dezénech a autorském tisku, který byl klíčovým pro celou kolekci. Spojila je s moderním, spotrovním chic stylem – “rozprašené” obrazce na tričkách, a legínách, sack šaty v jemném hedvábí i silnějším neoprénu s geometrickými detaily. Krásné byly i volné, unisex sportovní kostýmy, cyklo šortky, asymetrické tuniky bez rukávů, neoprénové crop svršky s balónovými rukávy a šněrovací pásky – vše s printem chladného mramoru v černo-bílé, který na první pohled mohl působit jako rušivý a konceptuelně nezapadající element. Dokonale však vyvažoval teplé barvy Holi, a nakonec se ukázal jako hlavní stavební prvek kolekce – jako mramor pro slavný Taj Mahal.
Lenka Dragová kolekci obohatila i o doplňky značky Playbag – založenou Alešem Lochem. Spolu s Helenou Václavkovou a firmou Peon pak vyrobila speciálně pro přehlídku tenisky s mramorovým printem, které by hravě mohly konkurovat Y3 nebo Yeezy!

 

Foto: tomasgal.com

 

 

Gréta Tribusová

Plissé. Technika, kterou vymysleli starověcí Egypťané, nebyla ani tehdy levnou záležitostí. Plissé bylo v rámci historie vždy považováno za symbol statusu (ať se jednalo o egyptská roucha, římské peplum tuniky, nebo okruží za dob Alžběty I.). Je tomu tak i doteď – couture róby jsou stále plisovené ručně, avšak v případě levnějších a méně kvalitních látek (obsahujících plast), je výroba i zachování jejich tvaru jednodušší. Gréta Tribusová se proto rozhodla v jistém smyslu vzkřísit dávno zapomenutou kolekci Issey Miyake z roku 1993 (Pleats Please), ale trochu naruby. Návrhářka přiblížila divákům původní techniku ručního plisování, a to rovnou na těch nejsložitějších materiálech. Kůže – ať už se jednalo o asymetrickou sukni, nabo bílé šaty na jedno rameno, zavázané zezadu “na zástěru”; hedvábí –  vrstvené, metalicky modré koktejlky, nebo béžové letní šaty v kombinaci s “leopardími zády”; bavlněné šaty a tuniky, nebo maximalistický, plisovaný detail na tylovém topu.

 

Foto: tomasgal.com

 

Tereza Chmurová

Jedna z nejpřekvapivějších, studentských kolekcí. Eklektismus plný barev a (zdálo by se) nespojitelných materiálů, jako starý plyš a tyl na překrásném peekaboo topu, masivních krajkových šatů a plastových, pruhovaných pytlíků z tržnice 90tých. Popkulturní grafika na svrškách i jako detail na asymetrických, volánových šatech připomínající Vivienne Westwood, starou Marni nebo Estebana Cortazara. I tato kolekce byla plná statement kusů, které by jednoduše mohli putovat rovnou do prodeje a na titulky módních časopisů. Návrhářka si vyhrála i s malými detaily, jako tylové mini-volány na pruhovaných, polyesterových pyjama pants, nebo krajkové třásně na slunečních brýlích. Heslem kolekce bylo “Sběrač nebo sběratel”, které otiskla na hnedé mikině a tričku pod fotografií kartonových krabic, ošité kolem dokola zbytky krajky a tylu, tvořící tak prazvláštní kombinaci, která však působila nadmíru příjmně na oko.

 

Foto: tomasgal.com

 

Foto: tomasgal.com

 

Vivien Babicová

Stejně, jako její kolega Lukáš Krnáč se Vivien Babicová neodchyluje od tématu provincie a folkloru. “Chlieb nás každodenný”, jako dědictví našich babiček transformovala do novodobých sarafanů, maxi svetry přetvořila na pohodlný overal s překrásným detailem ručně háčkované krajky, a šátky na hlavě se staly teplákovou hoodie, které působily nadmíru moderně a zároveň chic, společně s detailem “moučných rukou”, které byly nesmírně sladkou třešničkou na dortu. Letní, kapesníkové šaty z různých materiálu vypadaly fantasticky, a společně s asymetrickou highwaist sukní mi připomněly loňskou kolekci Melanie Freire (kterou letos předvedla na MBPFW) a Jonathana Simkhai. Skládaný maxi trench pásek, tvořící součást mini šatů připomínal slavný statement kus korejské značky MUNN a M.Margiela. Kontrast hlasitých barev a čistého, uhlazeného stylingu připomínal Dries Van Nottena (což je dosti velká poklona designerce z mé strany).

 

Foto: tomasgal.com

 

Foto: tomasgal.com

 

Ještě jednou děkuji studentům Zlína za pozvání! Konkrétně Adrianě Šatkové, Vivien Babicové, a zvlášť také Lukáši Krnáčovi a Kristýně Coufalové za organizaci, společně s Michaelou Hriňovou a dalšími, kteří se na akci podíleli.

 

share

Napsat komentář

Login with

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *