Who the hell is Oli Egler!?

Není eko jako eko

Krátký (ale ne moc krátký) komentář o tom, zda se módní značky opravdu snaží o ekologizaci průmyslu

Doba se posouvá i pro módní průmysl, a spotřebitelé (především mladší) začínají značkám klást otázky, co značka dělá pro to, aby pomohla k záchraně planety. Aby ony značky nepřišly o své klienty, musejí hrát tyto pravidla, alespoň předstírat, že se těmito otázkami také zabývají.

O tom, že se již několik high end značek vzdalo luxusních kůží jsem už psala (link zde). Problémem je však to, že byť se ono rozhodnutí zdá být správné dle široké veřejnosti, výsledky tohoto “ekologického” experimentu mohou mít katastrofický dopad pro přírodu (a neříkejte mi, že zančky nemají konzultanky, kteří jim tyhle informace nezjistí!).

Samozřejmě – je jednodšší vzdát se kožešin a kůží nadobro, protože jsou drahé. Místo toho, aby si dali menší mařži na finální produkt, a odebírali od certifikovaných dodavatelů, kteří po dekády chovají zvířata v opravdu luxusních podmínách, ale jsou dražší než “standartní farmy”, kde otázka humánních podmínek má stále jisté mezery, vše zrušíme rovnou.

Snaha zachovat status luxusní značky, která bude k dispozici jen pro ty, kteří na to opravdu mají, je také velice pochybná. Pochopitelná, ale ne moc ekologická. Od chvíle, kdy Burberry oficiálně přiznalo, že vloni zničilo oblečení v hodnotě 807 MILIONŮ KORUN jen proto, aby nešlo do slev, a značka si tak zachovala status, se všichni podrbali na zátylku, a řekli si, že to asi nebude OK.

Jak jsme již zjistili, mnoho značek které prodávají v outletech sve “staré, luxusní kolekce” jsou ve skutečnosti jeden velký podfuk, jelikož jejich kvalita neodpovídá originálům předváděných na catwalku, a jedná se v podstatě o padělky, které jsou vyráběné v jiných továrnách (více zde).

Francie nyní projednává zákon, který by luxusním značkám zakázoval ničit neprodané kolekce. V platnost by měl vstoupit v letech 2021-2023.

 

 

 

 

Mezitím se můžeme soustředit na jiné, pochybné otázky “ekologizace” módy. Recyklace a přešívání se ve “střední” třídě praktikuje již spoustu let – butiky a second handy zažívají svou renesanci, a díky instagramu už nemusíte mít ani kamenný obchod – příkladem toho je modelka Evgenija Fedoseeva – zakladatelka vintage second handu SENTAKU (více o značce zde) . Jezdí po celém světě a odebírá staré, exkluzivní kusy oblečení, které renovuje a přeprodává na soc.sítích. Jedná se btw o opravdový vintage (a ne staré, odrbané tričko po pratetě, ke kterému jen bez rozmyslu doplníte slovo “vintage”, jak to mnozí dělají!).

Nejlepším druhem recyklace a ekologizace je udělat vše pro to, aby oblečení vydrželo co nejdéle. Znamená to používat materiály, které dlouho vydrží, a k těm (bohužel) patří i kvalitní kůže a bavlna. Ano, množí vzdychyjí nad tím, že kůže je neekologická a nehumánní, ale na druhou stranu vám vydrží 10x délé, než její ekologická verze – tím pádem se bude déle nosit, a místo 10ti batohů či kabelek (která nevydrží déle, než jednu sezónu intenzivního nošení), bude moci spotřebitel mít jednu.
Jak vidíte, už takhle jednoduchá matematika je v rozporu s business plánem značek, které se snaží zavádět nové trendy, formy, barvy a materiály každý rok. Je to  však ekologické, a pokud je to to, o co se opravdu snažíme, musíme se tím řídit. Delší doba nošení, méně nakupování, (a ano, tím pádem i) menší zisky pro značky v rámci roku.

Počet kolekcí high end značek jsou také něco, na co bychom se měli zaměřit. Nemluvím teď o fast fashion značkách, které produkuji okolo 50ti mikro kolekcí každý rok (don’t even get me started!!!), ale o těch, které dělají sezónní kolekce, haute couture kolekce, a criusové (resort) kolekce (???). Ty jsou naprosto nepotřebným pseudo luxusem moderního spotřebitele – možná v polovině minulého století byly opravdu potřeba. Ve chvíli, kdy dámy a pánové měli striktní dress code ve městě, a na dovolenou potřebovali něco uvolněného, pohodlného, a hlavně z materiálů, které byly vhodné do subtropických podmínek. V dnešní době, kdy nás nikdo neukřižuje za nošení birkenstock sandálů do kanceláře mi tento “cruise-trend” příjde zbytečný. Odklonil se ale hlavně i od svého kurzu – viz Moschino v čele s Jeremy Scottem vydalo resort kolekci (2019), připomínající výběr luxusních karnevalových kostýmů na Halloweenskou sezónu.

 

Zdroj: Globalblue

 

A ano, i když si odmyslíme přehnanou teatrálnost, která ke catwalku patří, a rozdělíme outfity piece-by-piece  – je to Moschino! Samozřejmě, že jsou krásné a nápadité…ale je to potřeba?

Nadprodukce je velkou otázkou ve světě, která se zatím tabuizuje. Na jednu stranu giganti jako H&M (které se nyní staží o pionýrsky transparentní a ekologičtější přístup) dělaji exkluzivní kolekce s návrháři a sustainable kolekce ve spolupráci se studenty, ale na druhou stranu nesnižují počet kolekcí v rámci roku – naopak je tím zvyšují.

Kvantina vyhozeného (ano, opravdu vyhozeného) oblečení mezitím roste. Enviromental Protection Agency zjistila, že v roce 2013 se vyhodilo takřka 15,1 milionů tun materiálů. Američané vyhodí kolem 30 kilogramů oblečení za jediný rok.
Tento segment mezi starým oblečením a popelnicí však dal možnost vzniknout několika zajímavým značkám, které díky nápaditým lidem získávají novou podobu a i nové majitele…

O těch si však povíme příště. 🙂

 

 

share

Napsat komentář

Login with

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *