Who the hell is Oli Egler!?
  BODY    MIX  

Nejnebezpečnější kosmetické procedury v historii

Jaké praktiky ženy v rámci historie musely podstoupit pro "dokonalou krásu"? Radioaktivní lázně pro pokožku zářivou jako meteorit, nebo naopak arsen pro aristokratickou, mrtvolně bílou pleť? Není problém! Pojďme se podívat na ty nejnebezpečnější, a nejpodivnější praktiky pozemšťanek v rámci historie!

Když o nich uslyšíme teď, tak si asi budeme klepat na čelo a říkat si “kdo s tím proboha přišel?”. Možná se naši potomci budou smát tomu, co děláme teď – věda (a zvláště chemické laboratoře velkých i malých značek) udělali za posledních několik let gigantický pokrok v rámci studií ingrediencí, které jsme doteď vesele ignorovali, anebo se o nich báli zjistit více, právě vzhledem k předchozím – mnohdy fatálním zkušenostem.

 Když není make-up, použijte olovo!  

Kleopatřin “look” s černými linkami a atypicky světlou pletí pro tamní podmínky nejde zapomenou – stala se ikonou své doby, a doteď jí mnozí kopírují.
Královna však pocházela z dosti slunného prostředí, a tmavá pleť byla standardem. Proto se věřilo, že čím světlejší pleť, tím aristokratičtěji člověk působí (nepracuje denně na slunci, a pouze rozdává rozkazy z příjemně chladného prostředí paláce). Olovo se zdálo být dokonalým kamarádem! Po jeho nanesení totiž pleť okamžitě získala světlejší odstín, ale to jen na nějakou dobu…
Věřilo se, že poskytuje i ochranu proti slunci, a tak tento trend přetrvával v té či oné podobě do 18.století. Používal se nejen jako krém (make-up), ale jeho částice byly k nalezení i v černých tužkách na oči, tvářenkách, a jiných zkrášlovacích pomůckách.
V rámci častého užívání však způsoboval opačný efekt na pleť – ta černala, natékaly a červenaly oči, a ti chytřejší, co jej požívali i na zuby, kompletně přišli o zubní sklovinu.
Krom defektů na kráse však způsoboval i samovolné potraty, paralýzu těla, ztrátu paměti i smrt…

 


 

Radioaktivní revitalizace

Objevení radia v rove 1898 Marií a Pierem Curie způsobilo obrovský boom (i v kosmetice). Lidé jej začali hojně využívat pro léčení všemožných problémů – od prášků a injekcí proti vypadávání vlasů, léčbu impotence, zánětů, vysokého tlaku atd.  Věřilo se, že látka “revitalizuje” buňky, a tím napomáhá k jejich rychlejší obnově. Je to vskutku k nevíře, ale radium se přidávalo do dětského oblečení (konkrétně do vlny), ČOKOLÁDY, sodovek, kondomů, bělících prostředků na zuby, cigaret a i čistících prostředků (tady bych se asi být aktivním uživatelem “zázračného” krému pozastavila…)
Kosmetika RADIOR dokonce v roce 1918 vypustila celou kosmetickou řadu pro “krásnou a mladistvou” pleť, která se prodávala ve více, než 500 obchodech, včetně luxusních obchodních center v Británii jako Harrods a Selfridges.

 

Zdroj: Wikimedia

 

Dle “nějakých” studií prý radium působilo až zázračným způsobem na pleť, a proto se během 20. a 30.let 20.století dali objevit takřka ve všech kosmetických preparátech od mnoha různých značek.

 

Zdroj: Taringa.net

 

Zdroj: Taringa.net

 

 

Posedlost radiem došla až tak daleko, že mnoho salónů začalo nabízet i speciálně bahenní lázně z radioaktivního (aneb “vulkanického” bahna, jak jej inzerovali), a na tyto procedury se stály doslova fronty.

V roce 1925 se však na titulní straně New York Times objevila zpráva, že “Nová radioaktivní nemoc má na svědomí již 5 životů”. Zavádějící reklamy však finálně utichly až po roce 1938, kdy bylo využití radia legislativně zakázáno v rámci kosmetických preparátů.

Později se zjistilo, že mezi zdravotní rizika patřili epileptické záchvaty, vnitřní krvácení, chudokrevnost, rakovina, a ve finále krása stála ženu i život.

 

Zdroj: Bored Panda

 

 

Smrtící Belladonna

(Atropa) Belladonna, v překladu z italštiny – krásná žena. V našich končinách známe tuto bylinu jako Rulík zlomocný.
Krom anestezie v rámci operací ve středověku se využívala i jako jed k omámení protivníka – rulíkem se potíral hrot šípu, a tím se rychleji dostával do krevního oběhu. Ve 20.století se využíval pro dosažení efektu “velkých očí”, které byly známkou krásy (připomínající infantilní rysy). Naštěstí teď již máme stíny a řasenky!
Okamžitý efekt velkých (aneb totálně sjetých) očí si v rámci dlouhodobého užívání však vybíral svou daň, a to nesmírně nebezpečnou – slepotu, selhání srdce, kóma, a často i jasnou smrt.

 

Zdroj: cheezburger.com

 

 

Možná se tak narodila, možná je to Arsen!

Zpátky k aristokratické, mrtvolně-bledé pleti, symbolizující status a nadpozemskou krásu! Na samém začátku 19.století tento trend ještě stále přetrvával – jako i dnes ženy chtěly skrývat své pupínky, začervenání a pihy. Arsen se proto stal nejpopulárnějším přípravkem té doby. “Neškodné” oplatky Dr. Mackenzie slibovaly zázračně řešení proti všemu, čeho se žena chce rychle a nadobro zbavit. Fungoval, ne že ne – jinak by jej nikdo ani nezačal užívat. Ne však na dlouho.
Problém byl nejen v tom, že arsen vyvolával u svých uživatelek časté zvracení a ztrátu vlasů, ale při jeho vysazení se pleťové buňky postupně začaly rozkládat, což vedlo k plné závislosti žen na této “zázračné” pilulce.
Postupná slepota, vnitřní krvácení a smrt byly mnohdy nevyhnutelné.
Nehledě na mnoho studií, spojujících arsen s velkým množstvím záhadných úmrtí, byl hojně užíván až do 20.let 19.století.

 

Zdroj: thequackdoctor.com

 

 

 

Plivl mi do tváře… za to ho platím!

 

 

Už v Antickém Římě existovali make-up artisti, říkalo se jim Cosmetae. Byli to otroci, zodpovědní za vzhled svého pána – připravovali masky, krémy, lázně a vše, co jen bylo potřeba. Často pro míchání ingrediencí používali vlastní sliny, a následně aplikovali přímo na obličej… ňami! Šíření nemocí nikdy nebylo jednodušší!

 

 

 

Brnivé rtíky

Červené a plné rty byly už za viktoriánských dob znamením krásy. Pro tento efekt se využíval karmín, vyráběný z těl Červce nopálového. Amoniak, obsažený v tomto produktu je však silně žíravý, a způsoboval často problémy s dýcháním, záchvaty, a silně dráždil oči.

Pro dosažení efektu rudých, “zdravě a plodně” vypadajících rtů se využívala i rtuť. Červený pigment (v pudrové podobě), zvaný Vermillion, se míchal s dalšími přísadami, a nanášel se na rty, díky čemuž se rychle dostával do krve, a způsoboval tak mnohé nervové problémy. Eretické (dráždivé, neklidné) reakce uživatelek byly jedním z mnoha rizik této zkrášlující metody – vypadávání vlasů, nehtů a zubů, nebo dokonce kolaps ledvin a (samozřejmě) smrt.

 

Zdroj: imfunny.net

 

Když není silikon, použijte nádor

V roce 1895 byla poprvé zdokumentována augmentace (zvětšení) prsou, a to německým lékařem Vincenzem Czernym. Pacientce byl odebrán nádor z levého prsu, a jednoduše nahrazen jiným nádorem, který doktor našel v zádech stejné pacienty (ba-dum-tst!)

Ve 20.století se o podobný postup pokoušelo mnoho lékařů. Místo silikonu, nebo solného roztoku, který známe teď, se používala slonovina, parafín, skleněné koule, nebo zvířecí chrupavky.

 

 

Všechny tyto experimentální praktiky mnohdy vedly k infekcím a zánětům, nekrózám, a pochopitelně i smrti pacientek.

 

 

Depilace pomocí rentgenu

Další zdokumentovaný vynález z roku 1895 podnítil mnohé lékaře k experimentům v oblasti krásy. Poté, co byla zdokumentována skoro úplná ztráta vlasů u pacientů, kteří podstoupili rentgenové procedury, vymyslel doktor Albert C Geyser permanentní řešení proti obličejovým chloupkům – Tricho System. Jednalo se o “zcela bezpečnou” proceduru, kdy se ozařovala jen část obličeje pacientek, a to po dobu 4-minut. Po 10ti – 20ti sezeních garantoval nejen “konec chloupkům” v obličejové části, ale i hojení ekzémů a akné.

 

Zdroj: hairfacts

 

V 70.letech 20.století však bylo dokázáno, že 1/3 žen postižených rakovinou, využívaly právě Tricho System.  Stejně, jako ženy dodnes vyhledávají levnější kliniky pro zvětšení rtů, botulotoxinové injekce proti stárnutí, nebo zvětšení bůh-ví-čeho, i tehdejší ženy se rozhodly nadále vyhledávat kliniky, které by (pochopitelně bez licence) mohly onu službu na poskytnout.

 

 

Tělesné modifikace – korzet a lotosové nožky

Korzety byly nejvíce zpopularizovány v 16.století. Všichni víme proč – dělali krásnou figuru v podobě přesýpacích hodin, a napomáhaly držet rovná záda (stručně řečeno).
Samosebou se tím deformovala žebra, a díky Pirátům z Karibiku víme, že se dámám i mnohdy špatně dýchalo – což byl další plus – odkrvení hlavy = světlejší pleť!

 

 

Ale teď vážně. Korzet se držel žen zuby-nehty až do světových válek, kdy nedostatek materiálů přiměl civilní obyvatelstvo vzdát se všech rozkoší. V roce 1968 v rámci akce Miss America Protest byly korzety (a jiné kusy ryze dámského šatníku propagující “ženskost”, jako podprsenky, podpatky a stahovací prádlo) vhazováno symbolicky do “Košů svobody”. Korzet to však schytal nejvíce, a byl označen za “instrument pro mučení žen”.

Krom výše zmíněných  problémů často vyvolával i samovolný potrat a orgány denně nepředstavitelně strádaly.

Podobné “zmenšovací” praktiky nalezneme i na východě. V Číně bylo populární svazování chodidel – a to už od 10.století. O dlouhé tradici a historii tohoto zvyku si řekneme někdy jindy, ale v “odlehčené” variantě – miniaturní “lotosová chodidla” symbolizovala jistou čistotu, křehkost, eleganci, a čím menší byla nožka (a tím i miniaturnější, “ladné” krůčky), tím větší byla “cena” ženy. Jako vždy se tento trend rozšířil od aristokracie mezi prosté rolníky, a ti začali bandážovat svým dcerám chodila od útlého věku.

 

Zdroj: edition.cnn

 

To sebou samozřejmě neslo nenapravitelné deformace, které zhoršovaly mobilitu, způsobovaly silné bolesti pánve, a mnohdy i časté infekce – jak noha rostla doslova dovnitř.

 

 

Přišívání řas

Ano. Předtím, než byly vynalezeny umělé, nalepovací řasy, prodlužování, a jiné vymoženosti, bez kterých si mnohé dámy neumí představit svou denní existenci, byla zde možnost si je nechat přišít!
V roce 1899 byl v The Dundee Courier publikován článek o tom, že největším trendem je nechat si řasy (či obočí) přišít nastálo. Potřebné “materiály” se odoperovaly z těla té dané klientky, a “jemně” se našili tenkou jehlou na okraj víčka.

 

 

Kdo by nechtěl neodolatelně dlouhé řasy z vlastních zásob!? Samozřejmě to však mělo i velká rizika – infekce, slepotu a i smrt.

 

Zdroj: hit.com.au

 

 

Pro ty, kteří se jen zamýšlí nad tím, že by něco takového zkusili na vlastní kůži, připomínám, že tohle není DIY textový tutoriál s doporučením, ale pouze výběr těch nejnebezpečnějších praktik v rámci historie.

 

 

share

Napsat komentář

Login with

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *