Who the hell is Oli Egler!?

5 věcí, které o módě nechceme vědět 

 

Algorytmus módních značek spočívá v tom, aby vaše oblečení bylo za týden ” out of trend”

Kdysi dávno existovaly v módních kruzích jen 2 kolekce jaro/léto a podzim/zima. Nyní řetězce prezentují 52 mikro sezón ročně. Jediným cílem značek totiž je, aby si klient kupoval co největší množství oblečení během roku. Zara totiž doplňuje nové věci 2x týdně, a značky jako H&M a Forever21 dostávají nové zbožní každý den. Efekt “něčeho nového” je pro klienta klíčový, jelikož trendy se střídají oproti minulým desetiletím mrknutím oka. V jednom z minulých článků jsem uváděla, jak je složité sledovat životnost trendů, která se díky soc.sítím zrychlila z sezónních skoro na týdenní. Módní řetězce totiž vytvořili vzorec, díky kterému se klient již po jednom týdnu cítí být “out of trend” – nezastavitelný tok nových a nových fotografií “nastajlovaných” modelek budí ve spotřebiteli dojem, že potřebuje zásobovat svůj šatník novými věcmi, mezitím, co ty staré po prvním vyprání ztrácí nejen původní lesk “novoty”, ale i kvalitu – švy se pářou a uvolněnéných nitek přibývá.

 

Není “sleva” jako “sleva”

Lákavé červené cedule a outlety, kde spotřebitel může najít designerské oblečení za výhodou cenu, jsou snem každého fashionisty. Pravda je však taková, že luxusn(ějš)í / dražší značky nikdy nebudou prodávat stejné věcí, které vystavují na 5th Avenue za zlomek ceny jen proto, že jsou již mimo-sezónní. Outletoví makléři mají dohodu se značkami, dovolující jim vyrábět levnější oblečení ve vlastních dílnách za malé náklady, a následně prodávat tyto kousky s cedulkou oné značky. Potvrdil to i článek Hillary Coker z JEZEBEL. J.Crew, GAP, Saks – všechny tyto značky jednoduše prodávají oblečení, které bylo vyrobeno v jiných dílnách, za použití méně kvalitních materiálů, a s vědomím toho, že hotové oblečení půjde rovnou do outletu.

 

 

Oblečení z fast fashion řetězců může být zdraví škodlivé

Doslova. Center for Enviromental Health (CEH) upozornil na to, že značky jako Forever21 a jiní fast fashion hráči prodávají kabelky, obuv a pásky, které jsou kontaminované olovem, a to v množství, převyšující normy právních dohod. New York Times napsal článek o tom, že se CEH zaměřuje na snížení množství olova ve výrobcích pro mladé ženy, jelikož jeho akumulace v kostech zvyšuje riziko zdravotního nebezpečí primárně pro těhotně ženy a jejich budoucí děti. Mimo toho byla prokázána i jiná možná zdravotní rizika – neplodnosti, infarktu, mrtvice a zvýšeného tlaku.
Olovo je jen jedna z nežádoucích látek, vyskytující se na oblečení – pesticidy, insekticidy, formaldehyd, bromované zpomalovače hoření, a jiné karcinogeny se také zadržují v oblečení, které denně nosíme.

 

 

Veškeré oblečení v módních řetězcích se vyrábí tak, aby se po (dosti krátkém) čase rozpadlo

Zara, H&M, Forever21 (a ostatní pod ně patřící) jsou značky, snažící se za nulové náklady prodat co největší množství oblečení. Podporování prodejů stálými updaty kolekce (viz 1.) však nestačí, pokud oblečení bude dlouho zákazníkům sloužit. Elizabeth Cline z National Public Ratio říká, že fast fashion řetězce ročně vyrábí stovky miliónu kusů oblečení ročně. Dávají proto malou přirážku, aby mohli vytěžit jen na kvantitě prodaných kusů.
Američané vyhodí kolem 31 kilogramů oblečení ročně. V tomto čísle nezohledňujeme počty, které se ročně dají na charitu, přeprodají nebo darují. Jelikož je převážné množství vyrobeno z materiálů na ropné bázi, trvá dlouhou dobu, než se přirozeně v přírodě rozloží. Jedná se tedy o něco, co si kupujeme zhruba na 2 nošení, po čemž se oblečení stává nenositelným, jelikož není vyrobeno pro to, aby přežilo více, než jedno praní.

 

Zdobné detaily a flitry indikují dětskou pracovní sílu

Existují speciální stroje, které našívají flitry (a jiné zdobné detaily) na oblečení tak, aby imitovali ruční práci. Zpravidla jsou pořizovány továrnami a velkými firmami, jelikož jsou velice drahé. Podle autorky knihy “To Die For : Is Fashion Wearing Out the World”  Lucy Siegle, je však nepravděpodobné, že by zámořské továrny investovaly do tak drahého vybavení, zejména v situaci, kdy se jedná o výrobu pro fast-fashion řetězce. Ve své knize píše, že je momentálně v průmyslu 20-60% oblečení vyrobeno v domácích podmínkách – tj. lidmi, kteří nejsou oficiálně zaměstnaní.
Na základě vlastního vyšetřování zjistila, že miliony těchto pracovníků pocházejících z nejchudších regionů světa, kde pracují v domácích podmínkách, a žijí v nepředstavitelné chudobě. Mnohdy pracují i děti, a to proto, aby za denního světla dokázali ušít co největší množství oblečení, které pak skončí v našem šatníku. “Tito lidé žijí z ruky do pusy, a jsou závislí na prostřednících, kteří jim platí ty nejnižší mzdy v celém průmyslu”.

 

 

Jak se tohle všechno týká nás?

My jsme odpovědí na všechno. My – klienti/spotřebitelé/konzumenti. My jsme ti, kteří svými penězi podporují firmy, designery, a i celé odvětví. Je to stejné, jako s politikou – mnozí nechodí k volbám, protože si myslí, že jejich jeden hlas nic nezmění. V tomto případě však jdete sami do obchodu, zkoušíte si oblečení v kabince s chuchvalci prachu na zemi, a platíme své peníze těm, kteří nám doslova plivou do obličeje. Nám, i celému světu.

Pokud bychom to měli shrnout, tak onen začarovaný kruh je dosti jednoduchý… 

Firma, snažící se “něco málo” vydělat, začne kupovat levnější materiály a najímat levnější pracovní sílu. Designy okopíruje od luxusních značek, protože kdo by nechtěl šaty od Prada za zlomek ceny. Veškeré finance jdou jen do krásných fotografií, reklamy, a toho, aby měl zákazník pocit “levného, trendy luxusu”. Po čase se vzorec zvrtne, a to kvůli tomu, že již nezásobujete jednu zemi, ale celou planetu. Veškeré zbytky důstojnosti s přibývajícími čísly na kontě postupně a nenávratně mizí. Pro větší zisky produkujete víc materiálů (a čistá bavlna na to už nestačí, musí se vyrábět z plastů), najímáte víc lidí (a proto, abyste nezvyšovali náklady platíte méně za větší odvod práce), a produkujete více a více kolekcí, aby se klient cítil, že stále potřebuje něco nového.

 

 

 

Z perspektivy zákazníka je to poněkud složitější. Máme chuť vypadat stejně dobře, jako ona blogerka na instagramu, ale má kabelku od Gucci. Na tu si možná vyděláme, pokud nebudeme rok jíst ani platit nájem. Na druhou stranu si můžeme koupit něco podobného v jednom z řetězců, protože “za boha, kdo pozná rozdíl”!? Kabelka se po týdnu intenzivního nošení promění v šunt, ale to nevadí, protože ta samá blogerka už má jinou kabelku, která je sice Chanel, ale Na Příkopech byla vystavená v Mango za zlomek ceny. Cyklus se opakuje.

Na jednu stranu je pochopitelné, že toužíme po krásných a stále nových věcech, které nám představují glam časopisy a instagramové účty. Nechceme platit velké částky za něco, co se na hlavních stránkách bude objevovat jen pár týdnů, a co následně bude vystřídáno novější a hezčí “IT položkou sezóny”. Je to hra pro bohaté, a to si “malý” spotřebitel nemůže dovolit. Ocitáme se však v situaci, kdy místo toho, abychom si vyhledávali informace o nezávislých brendech, které ani nemusí být “čistě ekologické” a “slow”, (protože, věřte mi nebo ne, kůži nikdy nevyměním za její “eko-náhražku”), vracíme se zpět na začátek kruhu. Kupujeme šunt, který ničí nás a naši planetu za naše peníze, a ještě k tomu nám pořádně jako zákazníkovi neslouží.

 

 

 

Existuje alternativa? ANO!
Chce to však čas a trpělivost. Za posledních 5 let vzniklo obrovitánské množství značek, které se kvalitou rovnají luxusní módě, a cenově jsou stále pro “střední třídu”, kde si můžete koupit kvalitní, lněné šaty, nebo kožené sandále, a neutratit na to celou výplatu. Nemluvím ani o tisících, ale stovkách. Samozřejmě nejsou na prvních příčkách ve vyhledávačích, jejich kolekce na vás neskáčou ze všech koutů, jako zaplacená reklama módních gigantů na soc.médiích, a webové stránky nenabízí stovky tisíc kusů outfitů, ale jen pár desítek. Jsou však kvalitní, krásné, a rozhodně nejsou sešité na koleni nekvalifikovaného, nezletilého dítěte. Pokud tyto značky budeme schopni podporovat, dáme jim šanci se rozvíjet dál, a nabízet nám více kvalitních věcí, přičemž jejich cena zůstane férová.
Jako spotřebitelé se však také musíme naučit jistému respektu k práci – práci designerů a značkám, které tvrdě dřou na tom, aby tvořili oblečení, kterého si lidé budou vážit. Ruční práce jakéhokoliv druhu je tvrdá dřina, a pokud si myslíte, že ne – zkuste si zašít díru na svetru tak, aby to nebylo vidět, a pak se pobavíme!
Respekt však musí být oboustranný. Značka si musí vážit mě, jakožto klienta, který se rozhodl utratit peníze zrovna za její zboží. Nedovolila bych si znehodnotit cizí práci, a designer/krejčí by si neměl dovolit prodat mi něco, co našel na skládce, naskrz prohlodané krysami. (Obrazně, i doslovně řečeno).

Věřím v to, že pokud budeme přemýšlet, kam investujeme, a přestaneme se honit za falešným “glamem”, který vytvořily značky jen proto, aby víc prodávaly, budeme spoléhat na vlastní hlavu a cit, bude svět lepší místo (takový patos jsem si nemohla odpustit!) 🙂

 

share
  • Author: Není eko jako eko http://oliegler.cz/2019/06/13/neni-eko-jako-eko/ Added 13 Červen, 2019 в 11:55

    […] Jak jsme již zjistili, mnoho značek které prodávají v outletech sve “staré, luxusní kolekce” jsou ve skutečnosti jeden velký podfuk, jelikož jejich kvalita neodpovídá originálům předváděných na catwalku, a jedná se v podstatě o padělky, které jsou vyráběné v jiných továrnách (více zde). […]

    Odpovědět

Napsat komentář

Login with

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *