Who the hell is Oli Egler!?

Ugly fashion – pomíjivý trend, nebo nová generace odívání? 

Proč jsme najednou posedlí ošklivou módou?

Ošklivost v módě není nic neobvyklého – do určité míry tady byla vždycky. Francouzská „jolie laide” a jejich „zvláštní” nebo „ošklivá krása” tu byla už v dobách poválečných ..(ne, nebudeme zabíhat do detailů o „kráse” Mony Lisy nebo Vermeerovy Dívky s perlou – zaměřme se na přelomy našich století).

Začněme tím, že nic není objektivní – všechno je o úhlu pohledu a o subjektivním hodnocení. Z pohledu módy je to o to složitější – je to business, a snaha „nakrmit všechny módou hladové” –  zvýšit příjmy společnosti a zároveň „přijít s něčím novým” a neztratit při tom jméno…

 

Foto: Daily Haha

Mileniálové a „mladá generace” je jedním z hlavních hybatelů módy. Ano, samozřejmě tu stále má slovo „old school” garda v čele s Annou Wintour, která vždy bude „papežem” módy (i po svém zatím nepotvrzeném odchodu z Vogue, ale nenalhávejme si to – jednou se to stane!). V praxi to však vypadá, že tu existuje i „druhá” strana, mající „právo veta”, a tou je mladá krev módního průmyslu – blogerky, celebrity, editorky „mladých alternativ” fashion bible a jejich nový pohled a svět.

 

Foto: Fashionista

Candice Fragis (ředitelka produktového a nákupčího oddělení Fartech) řekla, že svět nyní zažívá „nostalgii po 90.letech” – věci jako baseballky, ledvinky, a jiné (donedávna) „ošklivé” kusy šatníku mého dětství. Naše generace – milující a nostalgicky vzpomínající na „kultovní” značky a trendy 90.let, které jsme nosili a milovali, nyní zaujala z pohledu businessu roli „velké kupní síly” s vlastním kapitálem a touhou jej rychle utratit… a móda se tomu přizpůsobuje…

 

Foto: Pink Martini Collection

 

Další důležitou roli hrají i politické a sociální vlivy – pomalu ustupujeme od nepohodlných lodiček a „sexy” odhalených pupíků, a společně s velkou silou „jednoty” pohlaví upouštíme od pohlavní diverzity a toho, co je pro konkrétní věk, postavu i status “normální” – mladí propadají unisexu, nebo spíše „genderově neutralním” trendům mladých společností jako 69, NotEqual nebo Tilly a Willams, nebo i světových gigantů jako Raf Simons nebo Gucci. Lidem se líbí myšlenka rovnosti – ženy přestávají toužit po statusu „sexy kočky”, kterou můžete bez ostychu okukovat v kanceláři, protože „si to přivolala sama, když si vzala tak kratinkou sukýnku!”

 

Getty Images Přehlídka pánské kolekce Raf Simons, 2017

 

“Denim United” kolekce H&M, 2017

 

Zároveň s tím i nová doba „online” trendů na sociálních sítích, hlásící odpor z „normám” a všemu stereotypnímu.:  myšlenka na začátku byla možná dobrá – vzít si na sebe něco „tak šíleného” nebo přinejmenším nekonvenčního, že tím přitáhneme pozornost – nelichotivé a siluetu-zžírající kalhoty, mish-mash vrstev nepasujících k sobě, gigantické a neforemné boty, nebo naopak muži ve vysokých kozačkách a denim sukních…  Avšak ve chvíli, kdy se tato originalita stane “světovou soutěží” – ztrácí svůj šarm a tím i celý svůj smysl. Stejně tak, jak byla „zničena” myšlenka Grunge stylu, který se původně měl vymykat vysoké módě a ne být předváděn na ranvejích luxusních značek jako momentální odchylka k něčemu „zajímavějšímu”.

Na jednu stranu musíme designerům poděkovat za to, že jejich občasné experimenty napomáhají k bourání stereotypů a nastolování nové, akceptovatelné krásy:
Pánské Levi’s 501 z 90.let jsou doteď nejvyhledávanější položkou v sekáčích a buticích – Levi’s proto udělali “updatovanou” verzi – Wedgie – stejný, vysoký pas pro “dokonalý zadek”, akorát přizpůsobili velikosti pro ženy a upravili střih tak, aby vypadal dobře na všech typech postav. Spokojené jsou obě strany – zákazníci nemusejí obcházet 10 obchodů pro nalezení těch “echt džín, co padnou” a Levi’su již sekáče “nekradou” příjmy.
V roce 2013 (ex)kreativní ředitelka Celine – Phoebe Philo vytvořila kolekci inspirovanou sandály značky Birkenstock (jejichž historie sahá až do roku 1774). Sandále byly samozřejmě v „lux” provedení – k norkovým kožíškem pro ty „nejjemnější nožky”. Legendární „pohodlí” se spojilo s luxusní značkou a „geniální plán” byl na světě..

 

Foto: BOF

 

Stejně tak tomu bylo i u Christophera Kanea o dva roky dříve, a to s Coloradskou značkou Crocks.. Tehdy byla zpráva z catwalku jasná: ženy mohou být elegantní a krásné i bez podpatků, a v naprostém pohodlí…Je to logické – crocksy od Kanea stojí cca 620$ a lodičky o cca 150$ víc. Byly finančně přístupnější, zajímavé a hlavně pohodlné – vše šlo na dračku! Thumbs up!!!

 

Foto: Pinterest

 

Celý paradox je však o to pikantnější, když se přidají velká čísla – jako třeba „samo-ironie” módy v podání Demna Gvasalii – v podstatě vysmívající se všem, kteří koupí tu hnusnou IKEA tašku (se kterou NECHCETE být viděn na ulici) v luxusním provedení (a že jich také bylo koupeno!!!!) jako znamení toho, kam daleko až může vysoká móda zajít…

 

Foto: The Irish Times

Absurdní část nastává ve chvílích, kdy (například) Balenciaga vytvořila vlastní Crocksy na platformě – nepohodlné a držkopádem-zavánějící. Vyjádřila se k tomu i vlogerka Safiya Nygaard – ve svém videu „I Wore Platform Crocks for a Week”…  Takže nepraktické a drahé? To je nyní cena relativní originality? (S ohledem na to, že boty byly oficiálně vyprodány ještě před zahájením prodeje!!!)

 

Foto: BOF

Najednou si začínáme uvědomovat sílu „trendů” a toho, jak jednoduše se něco může stát mainsteermem jen proto, že je to „jiné”. Absence smyslu, a odpoutání se od kontextu ve snaze „prostě jenom zaujmout” – to je realita. Pokud neobdivujete „crazy” věci, jste nudní a proto nemáte co dělat v tomhle (nebo jakémkoliv jiném) průmyslu. To, že slovo „normální” je skoro urážka, mě přivádí k myšlence, že originalita již skoro neexistuje, a pokud ano, tak ji už někdo za tu dobu, co čtete tento článek, stihl okopírovat. Pokud si vezmete na sebe tričko s všitou mikinou (jako tu, co vloni předvedla třeba LAFORMELA), další rok přijde někdo, kdo na sebe našije dvě košile (jako Demna) – nepraktické, ale „šokující”. Další sezónu se přidá dalších pár vrstev s flitry (jako u Gucci), pro větší viditelnost, a v zimě to celé zabalíme do tygrovaného kabátu, abychom byli vidět…

 

Vetements a Gucci

 

 

Co si o tom myslíte vy?

 

Kiss kiss bang bang

Oli Egler

share
  • liborina
    Author: liborina Added 23 Červen, 2018 в 15:49

    Nepřítomnost vlastních myšlenek v módě je známkou určité krize ve společnosti jako celku.

    Odpovědět

Napsat komentář

Login with

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *