Who the hell is Oli Egler!?
  SMART  

Čím je cruise kolekce LV 2018 unikátní?

Společně s návratem do nejlepšího a nejzajímavějšího (dle mého názoru) období minulého století, kdy se rozbíjely nejen zdi mezi východem a západem, ale také tabu nerovnosti společenské i sexuální, otevíraly se hranice pro umění i „jiné”- nekonvenční myšlení, objevil se zájem k neznámému, k novým kulturám, „krása” se nacházela skrze modifikace a deformace...


Kurátory těchto revolučních myšlenek byli mladí, hladoví a nesmírně talentovaní vizionáři. Krom evropských „legend” jako Jean Paul Gaultier, John Galliano, Alexander McQueen, Marc Jacobs, aj., se vytvořila nová vlna z východu, která přinesla právě onen nový, velmi smělý, ba dokonce i drzý pohled na módu a to, co má symbolizovat. Rei Kawakubo a její dekunstrukce konceptu oblečení dostala celý svět na kolena, Yohji Yamamoto a jeho avant-gardní siluety a záměr přimět ženy nosit pánské oblečení.. Před nimi však byl ještě jeden vizionář, designer, který ukázal světu Japonsko ve všech barvách, vzorech, siluetách a formách – Kansai Yamamoto.

S vyslovením tohoto jména všem naskočí bezprecedentní tour Dawida Bowieho Ziggy Stardust, které letos slaví 45 let. Tehdy naprosto šokující a fasinující kostýmy spojující sci-fi a Kabuki, které nebyly identifikovatelné ani z pohledu genderu – zda byly pro ženy či pro muže. Kostým „kosmického samuraje” z lesklého černého, modrého a červeného materiálu a perfektní geometrické siluety, nebo Spring Rain s odhrnutými nohavicemi do půlměsíce otevřeli Japonsku dveře do světové módy.

Na rozdíl od Rai Kuwakubo a Yohji Yamamoto, kteří se zaměřili exkluzivně na „black (and white)” konceptuálnost svých oděvů se Kansai zaměřil na specifickou symboliku své kultury a to v té nejhlasitěší a nejbarevnější formě. Spojení „nového” kimona, elementů Kabuki divadla, jakuzy, a tradičního oděvu gejš a samurajů.

Ve spolupráci s Nicolasem Ghesquière, který (je/byl), stejně jako Bowie velkým milovníkem japonsé kultury, vytvořili printy s motivy divadla a taktéž použili techniku zvanou „hikinuki” – aby si herci na divadelní scéně mohli měnit kostýmy přímo na jevišti, brali si na sebe dva původně 2 sšité kostýmy a díky koordinaci s divadelním asistentem (kōken), který v právný okamžik „strhnul” horní vrstu a vytvořil tím „nový obraz”.

Až se tedy rozhodnete podívat na kolekci ještě jednou, pusťte si Moonage Daydream.. and enjoy!


Kiss Kiss, bank bang!

Oli Egler

share

Napsat komentář

Login with

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *